Srpen 2012

Jdeme dal...

28. srpna 2012 v 11:31 | Zuzka |  Nápady od blogu
Ahoj" Spatna zprava. Mozna uz ste si vsimli, nejdou mi psat hacky a carky. Je to tim, ze mi blbne klavesnice. Nejde mi zapnout ceska, mam porad jen anglickou a na te mi hacky a carky nejdou. Presto jsem se rozhodla napsat clanek na tema tydne ,,Jdeme dal.."
Jdeme dal... Dobre heslo, dobre motto. Bohuzel, ne vzdy jde jit dal. Nekdy se clovek zasekne. Nekdy je to kvuli banalni veci, nekdy kvuli necemu opravdu hroznemu. Kazdy se nekdz na sve ceste zastavime. Ale nesmime stat dlouho, musime nacerpat sily, a pak si rict: ,,Jdeme dal..." A musime pokracovat ve sve ceste zivotem. Sice se zase nekdy zasekneme, ale zase si musime rict, ze jdeme dal! A musime jit dal, prekonat vsechny nase problemy. Protoze nekde na te ceste nas ceka i neco hezkeho a o to prece nechceme prijit!!! Nebo snad ano? Jasne, i ja jsem nekdy premyslela, jake by to bylo, zastavit se. Ale neudelala jsem to. Rekla jsem si, ze pujdu dal a sla jsem. Jen tak tenhle zivot prekoname. Jinak bychom mohli uviynout, mohli bychom se na te ceste zastavit, sednout si, potom lehnout... Pit svacit... Az bzchom na tom miste yustali navzdy, uy bzchom navzdy zustali na tom hrozynem miste, kde je cesta plna kamenu, kde jsou stromy bez listi, kde neni slyset zpev ptaku... Proto musime jit dal! Dal, na misto, kde kolem nas litaji motyli, u cesty je spousta barevnych kvetin, listy stromu hraji vsemi barvami a ptaci ypev je slyset vsude. Ale ani tam se nesmime zastavit! Musime jit dal, a t5eba i projit pustinou, protoze... Protoye na konci te cestz je neco krasneho.

P.S. Verte, ze nepsat tento clanek pro me bzlo tezke. Jasne, musela jsem se nad tim zamyslet. Ale nejvic tezke je psat bez hacku a carek! :D A jeste kdyz mam prohozene y a z, to je horor! :D Proto doufam, ye ste si tento clanek precetli i bez hacku, bez carek a mozna s vymenou z a y :D

Máma

21. srpna 2012 v 15:04 | Zuzka |  Nápady od blogu
Máma... No, já neříkám moc máma, ale říkám třeba mamka. A volám na ní mamí. Máma se mi zdá až skoro hanlivý. Jak říkáte vaší mamce vy?
Né každý má svou matku. Někomu třeba umřela, někoho odložila když byl malý... Je ale rozdíl mezi matkou a maminkou. Matka, to je ta, co vás přivedla na svět. Ale maminka, to je ta žena, která o vás s láskou pečuje. Takže pokud je třeba někdo adoptovaný, tak má matku i maminku. Matku, která o něj nestála, ale třeba ho nemohla mít? Nemůžeme jí hned odsuzovat. Co když jí někdo znásilnil a ona by se prostě na to dítě nemohla koukat? Nebo byla chudá a chtěla, aby se její dítě mělo lépe? Ať už dítě odložila z jakéhokoliv důvodu, pořád to bude jeho matka. Ale to dítě už bude mít i maminku...
Maminek bychom si měli vážit. Nebudou tu navždy a ne všichni jí mají. To ony nás nosily 9 měsíců v břiše, i když jim kvůli tomu bylo špatně, ztloustly... To ony nás porodily, i když to třeba bylo dlouhé, náročné, vyčerpávající a bolestivé. To ony nám vyměňovaly plíny, i když to muselo smrdět... To ony k nám v noci vstávali, i když pak ráno měly kruhy pod očima. To ony nám platily jídlo, školu, hračky, dárky... Ano, to jsou ony, naše maminky. A jasně, máme tady ještě tatínky, kteří se o nás taky skvěle starali a byli našim maminkám oporou :). I když někteří taky takové štětsí neměli a tatínka nemají...

Kde je ta pitomá spravedlnost?

15. srpna 2012 v 21:54 | Zuzka |  Střípky myšlenek
Kruci! kde je ta blbá spravedlnost?
Už odmalička do mě mamka hustila, že život je spravedlivej a každej máme něco. Já jsem tomu věřila. A teďka vím, že jsem byla hloupá. Protože někdo je krásný, chytrý, bohatý a prožívá opětovanou lásku. A já? Možná jsem trošku chytrá. Ale hezká nejse, bohatá taky ne a láska... Ach ta láska. Kluk, kterého mám ráda je zadaný... Ale aspoň si píšeme na facebooku (kamarádsky). I když to bych nejraši ukončila, protože vždycky když si s ním píšu... Je to super pocit, al epřitom naprostá hrůza a chce se mi brečet, protože já ho nikdy za ruku držet nebudu... Ano, říkám za ruku. Je mi 13, kdo to nevíte. A nesmějte se mi, že tady "vzdychám" kvůli lásce. Kdo se zamiloval, pochopí. A lásce je věk ukradený. Moc bych si přála, abych se ještě nezamilovala... Ale... Život mi to nedopřává. |Dopřává mi jen oči pro pláč. Pořáýd si říkám, proč já mám kruci tak podělanej život? A někdo si žije jak... Achjo.

Pííííísničky! ♫

14. srpna 2012 v 10:17 | Zuzka
Poslouchám, tak vám sem něco taky dám :)




Černá

14. srpna 2012 v 9:24 | Zuzka |  Nápady od blogu
Černá? Zajímavé téma.
Černá, opak bílé. Barva smutku? Nevím, nejspíš ano, ale podle toho jaká je situace. Třeba ´, když si na sebe vezmete černé triko, nebo kalhoty, nebo prostě něco černého... tak to pdoel mě zas tak neznamená, že jste smutný. Alekdyž třeba visí někde černá vlajka, tak to je na znamení smutku.
Nosíte černou? Já mám docela dost černých triček. Rozhodně nenosím nějaké moc barevné a tak...Mám teda jedno triko červené, ale jinak mám snad všešchny černé! :D Teda, ty do školy. Na doma mám různě barev ý, teďka mám třeba zelený, mám žlutý, i červený... Možná je to tím, že ve škole nechci být tak vidět? Protože když jdete a lidé na vás kokají s výrazem: Ach bože, ta je tak tlustá! tak to není zrovna super pocit... Takže možná že i moje černá trčika znamenají smutek, rpotože si je beru ze smutku? No, když jdu do školy, tak rozhodně nejsem veselá. Ne jen kvůli tomu učení. Ale to sem nepatří.
Už budu končit, tak ahoj!