Září 2012

Je mi to jedno

26. září 2012 v 18:22 | Zuzka |  Nápady od blogu
Achjo. Je mi to jedno - to není špatná věta, když jí myslíte vážně. Problém je v tom, že já když říkám ,,Je mi to jedno" tak mi to většinou jedno není. Mě vlastně není jedno skoro nic. No, možná výsledky nějakých fobalových zápasů atd... :D Ale nic co se děje mě, co se děje někomu z mého okolí... To mi není jedno. Jsem hrozně citlivej člověk... Není mi jendo snad nic, ale větu ,,Je mi to jedno" používám dost často. Ráda bych byla flegmatik (jeden z charekterů člověka), kterému je ,,všechno" jedno. Místo toho jsem ale citlivá melancholička. Všechno hrozěn prožívám, nad vším dlouho přemýšlím, píšu o tom básničky... A to mě užírá. Slzy.... Ty příšerné myšlenky, které se mi v hlavě míhají každou sekundou... Ty smutné básničky, které mi aspoň na chvíli pomůžou od bolesti.... Jak já bych ráda někdy řekal větu ,,Je mi to jedno" a myslela to vážně...

Já věřím na víly! A jo a jo a jo!

22. září 2012 v 20:14 | Zuzka |  Nápady od blogu
Jako málá jsem milovala pohádku Petr Pan. Koukala sjem se na ní pořád dokola a na konci jsem vždycky plakala. Ale vždycky jsem si říkala i s herci, že na víly věřím. A teď? No, nejsem nevěřící :D A líbí se mi představa, že víly nám připravuju roční období, malují motýlům křídla... Jasně, asi jsem jak malá, ale je to krásná, představa... Podle mě má ale každý svou vílu. Každý má někde v srdíčku svojí vílu. Někde jsem slyšela, že víla se zrdoí, když se miminko poprvé zasměje. Když sjem se my poprvé smáli, tak tam někde, v našem srdíčku se narodila víla... Rostla s námi, věděla co cítíme, chápala nás... Je to krásné, představit si svou vílu... Ta moje má meruňkové šaty, tak nějak po kolena, bez ramínek. Vlnité vlasy po pás, barvy takové světle hnědé. Má krásné modré oči, takové chrpové. Není tlustá, není to ale ani kost a kůže. Je hodná, milá, chytrá, miluje všechno živé a nádherné maluje. A co maluje? Maluje mé sny... To, co se mi každou noc zdá, to maluje ona. Někdy má špatnou náladu, nebo je na mě kvůli něčemu nazlobená, takže mi namaluje nějakou noční můru... Ale často mi maluje překrásné sny... Jí se můžu se vším svěřit, ona se mi nidky nebude smát...
Ano, to co jsem tu napsala, vám možná připadá jako dětské žvásty. Ale já věřím, že každý má svojí vílu, holka, kluk, dospělý nebo dítě... Všichni máme tu svou vílu v srdci, i když si to možná nechceme přiznat. Já v to věřím. Já věřím na víly! A jo a jo a jo!

Jsem šíleně dospělá!

3. září 2012 v 17:37 | Zuzka |  Nápady od blogu
Né, nejsem :D. Ale co dělat, když je to téma týdne? :D
Jsem, nejsem? Já ještě dospělá nejsem, ale vy možná jo :). Nebo si tak alespoň připadáte. Někdo třeba něco zvládne, udělá a připadá si šíííííleně dospělý.... Někdo je zase namachrovanej frajírek a taky si tak připadá. Ano, lidi pod 18, kteří si myslí, že sjou dospělí, jsou šíleně dospělí. Lidi nad 18 už jsou dospělí. Proč? Protože dospělí jsme až v 18. I když, někdo se i v 18 chová jako dítě... Ale v 18 jsme dospělí podle zákonů. Někdo ale dospěje třeba až ve dvaceti, někdo třeba nikdy. Někdo zas třeba dospěje v 16... Já šíleně dospělá nejsem. Určitě ne. DO dospělosti se ani netěším! nejradši bych napořád zůstala malým miminkem... Ale čas zastavit nelze. Ani zastavit.
Můj názor na ty šíleně dospělí lidi? No, pokud jsou to namchrovaní frajírci, tak ne moc kladný. Dělat že ,,jsem machr, jsem šíleně dospělej" je podle mě vážně trapný.. No řekněte, nebyli byste radši děti, než dospělí? :) Ale pokud ještě dospělí nejste, nemá cenu si na to hrát. Nemá a nemá a nemá ;). Chovat se na svůj věk je asi to nejlepší co můžete udělat, protože tenhle věk prožíváte jen jednou!
Nevím, co dál napsat.... :D Je to opravdu zvláštní (ale zajímavé) téma... Možná vám přijde tohle jako kecy, ale je to můj názor :)