Září 2013

Já a mobilní telefon

30. září 2013 v 20:40 | Zuzka |  Střípky myšlenek
Kamarádka mě poprosila, abych jí napsala úvahu na téma ,,Já a mobilní telefon". No, moc se mi do toho nechtělo, ale tak jsem takovej ten typ, co pomůže. Tak sjem se do toho pustila. Jak to dopadlo? No to se můžete podívat, žádná sláva. Proč jim učitelka musela dát tak blbý téma? A taky mi nedělá dobře psát přehnaně spisovně. No tak, takhel bych nikdy normálně nemluvila, působí to tak... škrobeně, nuceně. Ale v úkolech do školy to tak musí být. No tak si počtěte a zasmějte se jedné z mých nejhorších úvah :) :D

Na co vlastně potřebuji mobilní telefon?
Když potřebuju vědět čas, podívám se na mobil. Nemusím u sebe neustále nosit hodinky, stačí mi on. Nemusím se ptát na čas, prostě se kouknu na mobil.
Jsem díky němu v kontaktu s přáteli, s rodinou. Můžu snadno zavolat rodičům, že se opozdím, aby si nedělali starost. S kamarády se můžu domluvit na nějakém srazu. Prostě ulehčuje mi komunikaci s ostatními.
Hodí se v krizových situacích. Když bude potřeba zavolat záchranku, polici, nebo hasiče, prostě vytáhnu mobil. Nemusím hledat telefonní budku nebo nějakého jiného člověka s telefonem.
Mobil mě zabaví, když se zrovna nudím. Můžu na něm poslouchat svojí oblíbenou hudbu, nebo si zahrát nějakou dobrou hru. Zpříjemní to třeba čekání na autobus nebo nějakou dlouhou cestu.
Nevýhoda mobilního telefonu je v tom, že se na něm můžu stát doslova závislá. Co kdyby se mi tolik líbila nějaká hra, že bych jí hrála pořád dokola a dokola a trávila bych čas pořád jen na mobilu? Co kdybych si tolik zamilovala nějakou písničku, neustále jí poslouchala a lidé by mě skoro nevídali bez sluchátek? A třeba, kdybych si tolik potřebovala povídat s přáteli, psala bych si s nimi SMS zprávy, volala, ale už bych je pak skoro nevídala?
Mobilní telefon je důležitý. Ale nemůžu ho používat neustále! To by pak už přece nebyl pořádný život, ale jen mobilní šílenství...

Popelka

29. září 2013 v 20:21 | Zuzka
Popelka... To je vlastně každá dívka, která se vyhrabe ze dna na vrchol. Popelka není jen dívka, která slouží své maceše a nevlastním sestrám a nakonec se provdá za prince. Popelka je také dívka, která si nvede zrovna nejlíp, ale dokáže se, ať už sama nebo s pomocí "holoubků" dostat výš... Nesmířit se se svým osudem, nesmířit se s tím, že by měla být jen dole. Taky bych chtěla být Popelka. Ale dokážu to? Dokážu se vyzvednout? A ám nějaké "holoubky", kteří mi pomůžou? Ale já vlastně nepotřebuju výš.. Chci spíš být ten holoubek, co pomůže ostatním se dostat výš. Protože to mě baví. Pomáhat ostatním, vyzvedávat je výš, dělat jim lepší svět. Takže nakonec ne, nechci být Popelka, chci být ten nejlepší holoubek ze všech!

Kolik vlastně známe Popelek (kromě tich reálných)?
Tak přesně tahle Popelka měla holoubky... A pomoc tří oříšků.

Tahle Popelka měla Kouzelnou kmotřičku. Ale to jí tolik potřebovala? Třeba by to zvládla jen za pomoci ochotných myšek...

Moderní Popelka. Jo, už to vlastně je takový reálný život, ale stále se tam opakuje motiv zlé macechy a otřesných nevlastních sester... Třeba zrovna ony značí překážky, které zažíváme my doopravdy? Problémy, které potkáváme každý den...

Chinaski - písničky

24. září 2013 v 17:38 | Zuzka |  Hudba
Takže, tuhle skupinu teďka celkem dost poslouchám. Proto tu máte nějaký jejich písničky :)


















Tak co, líbí se vám nějaká?

Přespání nebude...

21. září 2013 v 15:34 | Zuzka
No, tak takhle to dopadá, když se na něco člověk fakt těší. 4 ze 6 lidí mu to odřeknou, a má to se dvěma lidma cenu? Ne. Já jsem kvůli tomu taky zrušila nějaký svý plány, nebyly to žádný obří plány, ale i tak jsem teďka nemusela sedět doma. No, nevím, příště už si plány rušit nebudu a milé holčičky maj smůlu, já si klidně pro důchodce vytvořím něco sama. Protože aspoň trochu pomoct jim chci. Třeba jim to radost udělá. A Káťa snad taky něco vyrobí, abych v tom nebyla sama. No nic, já jdu šít, už jsem se na to těšila. Šiju ráda, ale chtěla jsem, aby mi zbyl filc i pro holky, no, tak ony asi šít nebudou. Jestli to přespání vůbec chtěly, mohly mi to aspoň říct na rovinu a ne to zrušit hodinu před domluveným srazem... Nojo, ale nejsem naštvaná. Jen mě to hrozně mrzí, že se jak debil někdy snažím... Asi začnu být necitelná kráva a budou mě mít všichni rádi... No nic, ahoj, moji milí čtenáři. Já si jdu vyrábět dárky pro důchodce sama.

Přespání :))

21. září 2013 v 11:31 | Zuzka
Dneska odpoledne k nám přijedou tři holky (dvanáctiletý) ze skauta a budou tu spát. Takže prostě taková menší výprava, mělo tu spát šest holek, ale tři to odřekly... A co budeme dělat? Budeme vyrábět dárky pro důchodce. Je to vlastně úkol do stezky (o skautské stezce ZDE). Já už mám tady ale splěnenj jinej úkol. Jenže když tohle je tak hezký, že to chci udělat, i kdyby to ve stezce nebylo :) A co pro ně budeme dělat? Budeme šít něco z filcu, nejspíš asi nějaký srdíčka a tak, ale možná i třeba příšerky, ty se šijou dobře :D Taky budeme dělat voňavý pytlíčky, kamarádka by mohla přinést usušenou levanduli a mateřídoušku, jinak se spokojíme s hodně a hezky voňavým sypaným zeleným čajem :D Ještě budeme dělat zápichy do kytek, ze čvrtek i z fima. Pak jednu z holek napadlo, nabarvit krupici křídama a nějak hezky to nasypat do skleničky. Víčka bysme ještě ozdobili látkou, jestli víte jak to myslím :D Tak uvidíme, jak to bude vypadat :) nebo tam nasypeme koření ;) A když jsme u tich skleniček (takových tich od přesnídávek atd...), tak z tich uděláe svícínky - ještě uvidíme jakýma všema způsobama, ale určitě nějaký ubrouskovou technikou, pk nějaký pokreslíme... Možná budeme mít i barvy na sklo, takže buď s nima ozdobíme ty svícínky nebo jim uděláme nějaký obázky, co si budou moc dát na okno :) Pak taky budeme skládat z papíru, jdna kámoška má nějakou knžku na zvířátka z papíru a druhá má na všechno možné z papíru, tak snad nám to půjde a bude to vypadat hezky :) A Káťa, která se vrátí od moře, nám pak přinese nějaký hezký kamínky, takže ty taky buď pokreslíme nebo zkusíme menší ubrouskovou techniku... :) Holky umí i docela dobře kreslit, takže i něco nakreslej :) No, to je asi vše co máme zatím v plánu, ale uvidím, jestli holky něco přitáhnou. Řekla jsem jim totiž, ať přitáhnou to, co doma nepotřebujou atd... že ze všeho se dá něco vyrobit :) Takže až něco přinesou, vymyslíme, co s tím :) To mi připomělo, že mám schovanou ještě jednu krabičku do čaje, tak jí nabarvíme a třeba hezky pokreslíme, nebo zkusíme ubrouskovou techniku, no prostě něco vymyslíme, a bude z toho nějaká khezká krabička :) Nebo do ní pak budeme moct dát nějaké dárky, protože jim je budeme dávat k Vánocům, tak je budem i hezky balit :) Nenapadá někoho z vás, co ůžeme vyrobit? Ale třeba holky chtěly udělat trička s nápisem I ♥ Domov Důchodců, což jsem jim teda zatrhla, z toho by asi dvakrát nadšený nebyli :D Takže prosím, nějaké normální, levné a né příliš těžké nápady :)
No a vy se můžete těšit na fotky a návody, jak to všechno vyrobit. Ale to asi až v pondělí, protože zítra to nestíhám, jdeme ještě na Hru o trůny (boj boj boj ! :D) a já se pak taky budu muset trochu učit do školy :D
A dělal jste někdy už něco podobného? Nevíte, jestli budou rádi? Snad jo :) Není nic lepšího, než vykouzlit někomu na tváři úsměv, tak doufám. že se nám podaří aspoň jeden :) Tak ahoj, mějte se krásně a hodně se usmívejte! :)

Tři bratři

20. září 2013 v 20:56 | Zuzka
Chystá se nějaká nová pohádka - Tři bratři :) No hraje tam můj milovaný Klus :D A jetě tam hraje třeba Dyk... No takže si myslím, že obsazení je super a pohádka bude taky stát za to :) Už se na ní těším a vám přináším nějaké fotky z natáčení :) Tak co myslíte, překoná to Tajemství staré bambitky?
































Líbí se vám fotky? :) Tak můžete vyhlížet nové na FACEBOOKU :)

Můj krásný výklad, který nepoužiju! :D

18. září 2013 v 9:20 | Zuzka
Dávám to do rubriky Skauti, protože to vlastně je skautský :D Je to výklad o Baden-Powellovi.... Jestli nevíte, dko to je, tak v tomhle výkladu se to dozvíte :D Byl to můj úkol na sloh, na dnešek, ale já nejdu do školy... :D

Robert Baden-Powell
Robert Baden-Powell se stal známým díky tomu, že založil skauting.
Narodil se 22. února 1857 v Londýně. Měl osm sourozenců a jeho otec zemřel, když malému Robertovi byly pouhé tři roky. Vystudoval Rose Hill School dostal stipendium na soukromé střední škole. Tam získával první zkušenosti se stopováním, lovem a následnou kuchyňskou úpravou svých úlovků. Hrál na piano, violu a také kreslil. Léto nejčastěji trávil na lodích. V roce 1876 se zapojil do aktivní vojenské služby. Po několika letech ale požádal krále, aby ho propustil a ten mu vyhověl.
Baden-Powell zahájil činnost skautské organizace. V roce 1907 zorganizoval první skautský tábor na ostrově Brownsea, a dnes je to považováno za počátek skautského hnutí. Na tomto táboře bylo 20 chlapců z Londýna. Chlapci byli z různých společenských vrstev, ale i přesto si spolu rozuměli jako bratři. Oddíl chlapců byl pojmenován The Wolf Cubs, česky vlčata, a dnes je toto jméno používáno pro všechny mladší skauty.
Po táboře začal vydávat časopis The Scout, kde byly různé poznatky z tábora. Potom dokonce vydal knihu Scouting for Boys, která se stala světovým bestsellerem.
Skauting se rychle šířil po Anglii, potom i do ostatních zemí světa a byla založena Světová skautská organizace. Robertova sestra Agnes Baden-Powell založila organizaci pro dívky a začala vést dívčí skauting. Začala jí pomáhat Baden-Powellova manželka, Olave Baden-Powell, kterou si vzal 30. Října 1912. Robert se stal Náčelníkem a Olave se stala Náčelnicí skautek.
Po 1. světové válce, v roce 1920 uspořádal první Skautské Světové Jamboree - mezinárodní sraz skautů. Za svého života jich uspořádal dohromady pět, Jamboree se pořádá dodnes a přibyl ještě Intercamp - sraz skautů z Evropy.
Na konci života žil v Keni. Skautům, kteří ho chodili navštěvovat před jeho smrtí, neustále opakoval, že mají po 2. Světové válce uspořádat další Jamboree. 8. ledna 1941 zemřel, další Jamboree se konalo v roce 1947.

Dnes jsou všichni skauti Robertu Baden-Powellovi vděční za to, co udělal. Skauting se však za ty roky velmi změnil, ale Robertovi by to jistě nevadilo - skauting je stále o přátelství, přírodě a dobrých skutcích.

Pokud, chcete zdroje, tak http://cs.wikipedia.org , http://cs.scoutwiki.org (no fakt, věděli jste, že existuje skautská wikipedie?) a to něco málo, co vím :) A ne, není to celé okopírované :D Ale to je asi vidět v té kvalitě... Výklady mě nebaví. :D Ale myslím, že pokud budete chtít, klidně to můžete použít jako svůj úkol, jen mi dejte vědět, jakou jste za to dostali známku! :D

Život na vesnici

16. září 2013 v 13:06 | Zuzka |  Nápady od blogu
No né, tak tohle je dokonalé téma týdne :D Kdo lépe může popsat živpt na vesnici, než někdo, kdo tam žije? I když je pravda, že kadžý obyvatel ho asi vidí jinak.. Jak ho vidím já, čtrnáctiletá holka? No jak asi. Jedna velká nuda. Nemám ráda velkoměsta, ale ani vesnice. Zvlášť, když se tu s nikým pořádně nebavím. Protože já jsem se sem přisthovala až v sedmi letech, a to už višchni kamarády měli... A ani tady není moc lidí z mojí věkový kategorie. A já tu umírám nudou. Akce tady mě nebaví, zabijačka, fotbalový zápasy, dětský den... Zabijačka se mi nelíbí, rpotože tam zabíjejí prase a ještě se na to koukaj! No to nechápu. Fotbalový zápasy.. No, holka a fotbal, to asi ne. Zvlášť né já, takový nesportovní člověk. A dětský den? Na ten jsem už moc stará. A z duše nenávidím, když je tady Mikuláš. Chodí tady jen jedna parta od domu k domu. Do tý party se já přidat nechci, když se tam s nikým moc neznám a na to, abych jim íkala básničky jsem moc stará! Takže se vždycky zavřu v pokoji a nevylejzám. No snad nám to tenhle rok vyjde, že budu chodit v blízkým městě s kámoškama. A víte co mě ráno budí? Slepice. Ještěže nejsou naše! To už bych si vážně připadala jak "vesnickej buran", tak mi někdy říkaj kámošky. Ještě mi pod oknem mečí sousedovic kozy, no vážně idylka... Jasně, příroda je tu hezká, ale já chci obejvovat nové věci a ne pořád trčet tady v malinké vesničce. Chci si jít ven s kámoškama aniž bych musela hledět na to, v kolik mi jede autobus domů. Nebaví mě to tu. Chci zpátky do města... Vždyť to naše malé městečko ej taky kousek od přírody. Já prostě nechápu, proč musím tvrdnout tady. Hm, super, nebydlím v paneláku. Ale na stavbu tohohle domu padly všechny peníze, všechny dovolené. A mě nezbývá, než tu prostě být pořád uzavřená, zavřená v domě, skrytá v malé vesnici.... Já už nechci!

Krásné video - musíme si pomáhat!

13. září 2013 v 14:59 | Zuzka
No tak tohle je prostě nádherná... ukázka, že ne všichni lidi mají srdce z kamene. Že se tu najde pár lidí se zlatým srdíčkem, kteří neváhají že pomůžou. No řeknu vám, málem slzička mi ukápla, když vidím, že tenhle svět ještě není tak zkaženej! Měli bysme se snažit chovat se jako tihle lidi. Protože pomáhat si přece musíme! Až jednou budete v nesnázích vy, jistě tak oceníte pomoc... No koukněte se na tohle video. Jsou tam teda příběhy jen viděné z aut, ale je to krásné. Dobří lidé jsou ještě kole nás... A my bysme taky měli být dobří. Protože není nic krásnějšího, než vykouzlit úsměv na tváři ostatním!

Věřme si... (a smůla tohohle článku)

12. září 2013 v 19:46 | Zuzka |  Střípky myšlenek
Napsala jsem vám celkem dlouhý článek o tom, jak si máme věřit, nemáme se vzdávat a ať se nenecháme ovlivňovat ostatníma. No prostě motivovák. A tak něco z mého, chvílema smutného, chvílema veselého, života. Ale prostě jen já jsem takovej debil, že potom kliknu na zpět a článek neuložím, že? Takže jsem teďka šíleně naštvaná a nejradši bych se na článek dneska vykašlala. Ale já vám přece chci ukázat, jak důležité je věřit v sám sebe! Nevzdat něco, jen když se to napoprvé nepovede.... A i když se to nepovede an napodruhé, ani napotřetí, třeba ani po desáté... Musíme se snažit a být trpěliví. Protože určitě jednou nadejde den, kdy to dokážeme! Stačí si jen věřit, chtít, zatnout zuby a snažit se. A taky nesmíme pořád jen poslouchat ostatní. Musíme udělat, co chceme my. Čemu věříme. Kážu, kážu kážu a něco z toho nedokážu. Třeba sama v sebe nevěřím. Proč? Nevěřím, že bych mohla někdy dokázat všechno, co chci. Protože celému světu prostě nepomůžu. Ale chci, aby si mě aspoň jeden člověk zapamatoval, aby si všiml, že jsem se snažila, aby věděl, že jsem pomohla. Aspoň jeden. Když tu takový bude, budu vědět, že jsem něco dokázala. Že jsem udělala, to co jsem chtěla. Proto taky odcházím z gymplu, abych mohla na střední, na kterou opravdu chci. I když rodiče mi to dovolit nechtějí. Ale tohle snad není jejich život, ne? Je můj a já si s ním naložím, tak jak chci. A já ho hodlám "obětovat". Chci prostě vidět šťastné ostatní, jen v tu chvíli budu šťastná i já. Tak mi držte palečky! A taky dokažte to, co chcete. Prootže vy to v sobě máte! Ukažte to i ostatním! A ještě ke konci... Přečtěte si TENHLE ČLÁNEK. Je vážně krásný. O tom, jak je důležité nezvzdat se a věřit si.
Tak ahoj a věřte si, moji milí!