Leden 2014

Vysvědčení

30. ledna 2014 v 13:31 | Zuzka |  Střípky myšlenek
Tak dneska jsme dostali vysvědčení.
Fakt nádhera!
Ale prvně vám povím, co bylo předtím, takže se pohodlně usaďte. Kdybyste usínali, tak ať sebou nefláknete na zem.
První hodina - matika. My se totiž první čtyři hodiny normálně učili. Je tu ještě někdo, kdo to měl taky tak idiotsky?
Ale jak říkám, první hodinu matika. Přišla naše učitelka a s ní nějakej chlap. A já si říkám, že ho přece kruci odněkud znám. A pak mi to došlo. Bože, ten chlap byl na tý olympiádě!
Kdo nevíte, já jsem se totiž velmi inteligentně zúčastnila matematické olympiády.
Vyhrál to jeden kluk z naší třídy. Jedna holka od nás byla 3. a jeden kluk 5. No a hádejte, kolikátá jsem byla já? Sedmá. Z osmnácti. A ani jsem se nezařadila mezi úspěšné řešitele, protože ti museli mít aspoň 12 bodů (max. bylo 24). Kolik jsem měla, to nevím, ale moc asi ne. Jsem prostě fakt machr (povšimněte si samozřejmě ironie v mém hlase).
Ale pak, pak jsme měli nějakou přednášku z chemie. Brrr, přednáška, řeknete si možná. Ale tady nám ukazovali pokusy. Byli to nějací dva studenti (holka a kluk) z vysoké chemické školy. Nám tam nepřišel žádný učitel a řekla bych, že to byla jedna z nejpohodovějších hodin všech dob! Prvně něco zapalovali, hořelo to různýma barvama. Potom zapálili papír - a pozor, vůbec nic po něm nezbylo! Pak zapálili pingpongový míček, po kterém taky nic nezbylo. A vrhli jsme se do mražení. Říkali nám něco o hasicích přístrojích. A pak jsme zkoušeli jeden vyrobit. Ukazovali nám suchý led. Pak zmrazili nafouknutej balónek dusíkem - ten se prvně scvrknul a pak se zase narovnal. Ještě zmrazili kytku, kterou pak flákli o hlavu jednoho kluka (nebojte, nebolelo to) - a ona se roztříštila. Vážně, prostě tam z ní zbyly střepy. A do třetice všeho dobrého, zmrazili ruku, kterou potom flákli o lavici - a nebojte, neroztříštila se. Vysvětlovali jsem si, proč. Kvůli krvi, která nám tu ruku tak nějak otepluje. A nakonec nám udělali zmrzlinu! Prostě udělali nějakou směs a mrazili to tím dusíkem. A pak nám jí dali do kornoutů. Měli jsme kokosovou, ňam.
Potom byla čeština, nuda jako vždy. A učitelka po mně ještě chtěla, ať jdu někdy v únoru na recitační soutěž. Já jsem jen zavrtěla hlavou, jakože ne, ale jestli mi to řekne příště... Tak už jí fakt řeknu, ať si tam pošle jedničkáře, že dvojkařka jí přece na soutěže zastupovat nebude.
A jsme konečně u toho vysvědčení. Bylo to rychlý, vážně. Prostě si nás volala, dala nám to. Jak jsem zjistila, spoustě lidí, i mně, kazí vysvědčení právě čeština.
Pro mě je to jediná dvojka. Zrovna z blbý češtiny! Achjo. A to tam mám hodně podobný známky jako kámoška, který dala jedničku. Nechci říkat, že není fér, ale asi kdybych měla jinou učitelku, podařilo by se mi to vysvědčení se samýma jedničkama.
Tak jo, to je vše. Co jste dnes dělali vy? A jak dopadlo vaše vysvědčení?

Facebooková stránka

29. ledna 2014 v 19:25 | Zuzka
Jsem člověk velmi.. Jak to říct.
Facebookový.
Teda, nejsem nějaká milovnice přidávání statusů či fotek, ale je to dobrá stránka, kde si prostě můžu psát s lidma.
A můžu tam mít stránku.
A tak jsem založila stránku našeho blogu.
Je to vlastně proto, že někdy mě napadnou taková krátké věci, které nemá cenu dávat do článku. Jsou na to opravdu moc krátké. A tak je budu přidávta na facebook.
Přidám tam samozřejmě i nějaké obrázky, no cokoliv si budete přát :)
Stránka je

TADY :)


Nová profilovka

29. ledna 2014 v 18:32 | Zuzka
Tak to někdy bývá.
Čas od času si tu profilovku na facebooku prostě změnit musíte :D
A tak jsem si ji změnila i já.
Foťák nemám, takže jsem se vyfotila přes webku.
A výsledek je jaký? Katastrofální. Ale stejně jsem to tam dala :D
No nic, ukážu vám jí :) Prvně jsem ani nechtěla, ale neměla jsem na dnešek žádný článek (protože čtu a čtu), tak jsem vám chtěla aspoň trochu ukázat, že jsem aktivní.
Takže prosím, posměch tu něpotřebuju, děkuju :)


Krásná žůžová :D

Ta neschopnost

28. ledna 2014 v 19:57 | Zuzka |  Střípky myšlenek
Tak jo, jestli nějaká vážně jsem, tak neschopná.
Nezvládnu nic, neumím nic. Ale nejhorší je, že nedokážu nic.
Chtěla bych... No, budu skromná, chtěla bych zachránit svět.
No dobře, vím, že to bych neměla šanci udělat, ani kdybych byla nějaká superhrdinka.
Ale chci jen... Chci pomáhat lidem, přírodě... Prostě pomoct.
Jenže dokážu to? Ne. Jsem... Jsem hrozná. Vidím lidi trpět, ale nedokážu jim pomoct. Ani když jsou to lidé, na kterých mi záleží. Nedokážu je zachránit. Vidím jen jak trpí, vidím jen jejich slzy, vrásky ve tvářích... A nedokážu nic. Jen koukat. Nečinně přihlížet.
Nesnáším to!
Neschopná. Neschopná. Neschopná!
Nebudu vás déle zatěžovat. Nechci nikomu kazit den mýma kecama. Ani tady na blogu. Jen jsem potřebovala trochu upustit páru, chápata. Nechci pak vybuchnout třeba ve škole.
Mějte se krásně a buďte více prospěšní než já (to je asi každej) :)

Skype

28. ledna 2014 v 19:12 | Zuzka
Ahoj moji zlatí čtenáři,
jestli teda nějaké mám. Ale v poslední době bych řekla že mám. Počet lidí denně se zvýšil, dokonce je tu i nějaká ta aktivita v podobě komentářů! Takže díky díky díky... :)
Víte, napadlo mě... Eh.... Je to vlastně celkem trapný. Napadlo mě, jestli třeba nemáte někdo nějaký otázky, nebo mě třeba nechcete víc poznat, či co já vím co. Tak že bychom se mohli přidat na skypu, psát, případně i volat (s webkou nebo bez, ale upozorňuju vás, že webka je jen pro otrlé, nepřístupná lidem se slabým srdcem!). No co by pro vás vaše stydlivá blogerka neudělala.
Bože, teďka tu ze sebe skoro dělám nějakou superstar. Ke které mám teda opravdu hodně daleko.
Je mi jasné, že nebudete mít zájem, ale kdyby někdo chtěl, pište mi váš skype do komentářů a já si vás přidám. Nebo, to pokud tu nechcete váš skype jen tak zveřejňovat, mi ho napište na email z.illeova@seznam.cz
Kruci. Teďka vlastně prozrazuju svoje příjmení. Ale zakládat si kvůli tomu novej email? Zbytečnost. Tak holt vidíte moje mega trapný příjmení (ano, opravdu tam jsou dvě "L", nebyl to překlep!).
Tak jo, moji milí. Já už dneska asi článek nepřidám, i když... Mám nějakou psavou náladu, ale nevím o čem psát.
Pááááá

Moje krásná ruka

28. ledna 2014 v 15:33 | Zuzka |  Střípky myšlenek
No tohle prostě musím přidat.
To je tak, když vám kamarádka chce něco namalovat na ruku. Já jsem eda kývla, ale říkala jsem, že mi tam určitě npíše jméno nějakého kluka nebo tak.
Ale čekalo mě příjemné překvapení! Trojzubec.
Jo, že to nechápete? Trojzubec je takový znak Percyho Jacksona. A já co? Já miluju Percyho Jacksona.
Takže teďka tady chodím jak největší "machr" s trojzubcem na zápěstí. Co si to někdy nechat vytetovat? Ne, to bych pak půl roku nemohla dávat krev. Sorry, Percy!
Na obrázku mlžete vidět nádherný trojzubec, mojí tlustou ruku, hororové vlasy, oranžové tričko s ťapičkama (ale ty ťapičky nejsou vidět - to je dobře, dělala jsem to sama) a kousek mého barbie růžového pokojíčku (snad nikdy mi ho nepřemalují na vysněnou zelenou).

No a ještě jsem se rozhodla vám ukázat, jak jednou dopadla moje noha - to bylo delší kreslení a propiskou, ne lihovkou, jako je trojzubec. A kreslila to sestřenice, když neměla co dělat u babičky.
Jsem prostě takový pokusný králík a malířské plátno!

Zima

28. ledna 2014 v 15:04 | Zuzka |  Nápady od blogu
Přichází další téma týdne, a tím je Zima.
Ano, vím, velmi originální název článku!

Zatím tamhle zima moc zimní nebyla.
Protože já si představuju zimu prostě bílou. Všude kupy sněhu, prostě všechno skryté pod tou bělostnou peřinou.
A sníh napadl až teď.
Koukala jsem na něj jak na nějakou magii, protože to bylo tak neuvěřitelné a kouzelné! Myslela jsem, že už se ho tenhle rok nedočkám.
A pak najednou vyjdu ráno ven, vidím stromy jak z Ladových kresbiček. Sněhu na zemi moc není, ale stačí to, aby to zakrylo hnědnoucí trávu a bahnitou cestu. A k tomu sněží.
Já miluju když sněží.
Víte, hrozně se mi líbí, když mají lidé sníh ve vlasech. Je to tak krásné, tak prosté. A teď chodili lidé, měli vlasy hnědé, černé, zrzavé, blonďaté, ale přesto byly všechny vlasy stejné - pokryté tím krásným bílým sněhem.
Tak co, že je zima. A nemyslím zimu, jako roční období, ale zimu, jako chlad. Navlečeme se do bund, do svetrů. Na nohy navlíkneme bulíky, na hlavu narazíme čepice a krky omotáme šálami.
A že to klouže? Je to vlastně celkem zábava. Když jsme byli malí, vždycky jsme se po ledovkách na silnici klouzali. A dělala bych to vlastně doteď, jen někdy nemám s kým.
A vadí vám sníh, který padá do obličeje a je od něj všechno mokré? Ale no tak. Sníh je nádherný. Vezměte si, jak je úžasné, že jsou všechny vločky jiné. Je to jak kdyby andílci měli v nebi hodinu výtvarky a každý si vytvářeli vločku podle svého. A pak nám jí sešlou sem na zem, asi jako poselství. A co by mělo znamenat? Možná jen to, e když je nám zima, máme se zahřát dobrými skutky, láskou, přátelstvím a úsměvy!

Oslavy blogu za půl roku

27. ledna 2014 v 20:42 | Zuzka
Já jsem vás o tom prostě musela informovat.
I když oslavy budou až 14. července, ale já se vsadím, že stejně začnu tak měsíc dopředu. Já vlastně začínám už teď.
Tak prvně si povíme, co se vlastně bude slavit? Prosím, famfáry.... 5 let blogu!
Neuvěřitelné, že ho mám od svých 10-ti let.
Taky jsem sem přidávala pěkný krávoviny.
No ono se to moc nezměnilo.
Ale prostě, já to chci nějak oslavit. Nebudeme si nic nalhávat, kdo ví jestli se tenhle blog dožije dalších let. Teda myslím tich hezkých, takže 10, 15, 20 let... Asi ne. Přece jen bude maturita, vysoká, a pak práce. Teďka to mám ještě lážo plážo.
A proto chci tich pět let oslavit, co se dá! Jenže víte vy co? Já, člověk někdy kerativní a někdy nekreativní, jsem v tomhle případě zrovna nekreativní. Ale upeču si dortík. I když jak bude vypadat, jak bude chutnat, to netuším. Jsem od přírody kopyto.
Ale víc. Nic. Nic mě nenapadá a tak se vás chci zeptat - jak se dá vlastně oslavit 5 let blogu? Co byste tu chtěli mít?
Beru jakékoliv nápady... A řeším to už teď, protože jsem člověk, který chce mít všechno prostě tip ťop. Kdyby to tak nebylo, zcvokla bych se.
Na blogu mi záleží a pět let prostě po*rat nechci :))
Raďte raďte :3
Už vidím tich 0 komentářů :D
Páááá

25 náhodných faktů o mně

27. ledna 2014 v 17:16 | Zuzka |  Střípky myšlenek
Všimla jsem si, že poslední dobou nějaké fakty o sobě má spousta lidí.
No hlavně jsem si toho všimla u vlogera, youtubera Atiho, kterého v poslední době dost sleduju.
A tak jsem se rozhodla vám napsat pár faktů o mně :)

1. Nesnáším, když mi někdo řekne "Zuzano"
2. Nemiluju ani oslovení "Zuzíku" (buzíku)
3. Jsem zamilovaná
4. Miluju animáky
5. Spím s plyšákama
6. A nedávno jsem si s nima dokonce hrála na rodinu (cvoook)
7. Jsem hrozná posera
8. S kámoškama mám přezdívky pro všechny kluky z naší třídy, i pro pár holek a pár lidí z jiných ročníků - a když se o nich bavíme, opravdu je používáme
9. Chvíli jsme dokonce měli svojí tjanou řeč
10. A ještě teď někdy použijeme naše tajné písmo
11. Jsem celkem lhářka
12. Štve mě, že nemám na vysvědčení samý jedničky
13. Hrozně ráda se bavím s klukama - je to příjemná změna od toho, co probíráme s holkama
14. Mám opravdu dobrý pocit, když mi někdo kladně okomentuje článek na blogu
15. Nebo lajkne komentář na facebooku
16. Jsem totální cvok do knih
17. Chtěla bych umět číst myšlenky
18. A umět vrátit čas
19. Nesnáším gympl (kde studuju, kdyby někdo nevěděl)
20. Miluju hru na pravdu
21. A nelžu při ní!
22. Jen při ní vždycky prozradím nějaký srajdy, co nechci (holt riziko hry)
23. Někdy si přeju být neviditelná, nebo se aspoň někam propadnout
24. Jednou jsem napsala "asy" (fak idiot tonhlencto)
25. Nechápu, proč vám tyhle fakty píšu

Ok, tak už je to za námi! :)
Brrr, nemám ráda, když píšu ok.
A stejně to pořád píšu. (26. a 27. fakt, chá!)
Ukradená hláška kámošky - ono si to teda myslím i já, ale ona to řekla dřív, takže je to její :D
No takže prostě, je to za námi! Pokud byste chtěli další fakty (o čemž ale pochybuju), stačí napsat :)

Zrádná mrcha

26. ledna 2014 v 19:00 | Zuzka |  Střípky myšlenek
Kdybyste se mě zeptali, jaká chci být, řekla bych vám tohle. Zrádná mrcha.
No tak, není to přece krásný?
Já nevím jaká jsem, možná se té mrše někdy přibližuju.
Ale jinak bych řekla, že jsem celkem hodná, nenápadná osůbka. Pokud zrovna nemám své dny (a tím nemyslím "krvavou tetu" - i když to vlastně taky).
A dost soucítím s ostatníma. Teda, ne s tima lidma typu ,,ach bože, tričko mi neladí k botám!" nebo ,,to ne, táta mi nechce koupit ty boty za pět tisíc!" a tak. Ale jinak celkem jo. Všechny se snažím pochopit, a už se tak nějak stává, že se mi celkem dost lidí svěřuje. A já vždycky radím, motivuju, kecám "chytrosti".
A jak se mi za to lidí odvděčí? Nijak. Protože to už je prostě zvyk, že já jsem ta hodná kamarádka. A když někdy vážně nemám náladu a ty problémy mi připadají malicherné, tak nic neřeknu.
A to je pak najednou ,,Co se to s tebou děje?", i když mlčí i ostatní. Ale ode mě se ta rada už jaksi očekává. Nebo alespoň nějaké povzbuzení.
Někdy mě to štve. Protože proč by se mělo to razení, povzbuzování ap. brát jako samozřejmost? Samozřejmě, ona by to měla být samozřejmost, dá se říct. Jenže doba se mění. Doba je zlá. Lidé se mění. Lidé jsou zlí.
Možná proto hodní lidé mizí. Protože nemají žádné uznánení. Zatímco zrádné mrchy mají všechno.
Proto je jednodušší být zrádná mrcha. Taky kdybych taková byla, bylo by mi jedno, že nepomůžu. Nevadilo by mi to tak, jak mi to vadí teď.
A taky sobecká bych chtěla být. To asi někdy jsem. Ale já bych chtěla, abych si taky dokázala říct o radu. Jenže já prostě lidi nechci zatěžovat svými problémy, pokud, a to se omlouvám, to nejste vy, čtenáři. Protože blog je jediné místo, kde se vypíšu. Jinak bych asi vybuchla.
Ale víte co? Vlastně je to možná dobře, že jsem jakžtakž hodná. Protože by taky hodní lidé mohli brzy vymřít. Já jich teda znám celkem dost - ale je to proto, že se chci obklopovat hodnými lidmi. Znám mnohonásobě víc mrch a mrcháků (či jak se to vlastně řekne u kluků).
A kdyby hodní lidé vymřeli, nezbylo by tu ani trošičku citu. A ostatní by se zbláznili, protože už by nebyl nikdo, kdo by jim radil, pomáhal, motivoval...
Prostě a jednoduše, svět by na tom byl bez hodných lidí špatně.
Takže já vás prosím, važte si hodných lidí a neberte je už jako samozřejmost. Nemusí to tak být.
A prosím, vy, co jste hodní, neuvažujte jako já. Nechtějte být mrchami, mrcháky a kdoví čím ještě. Buďte stále hodní, protože takový jste nejlepší. A lidstvo vás potřebuje, ač to tak někdy možná nevypadá.