Giganti (část 1.)

9. února 2014 v 14:04 | Zuzka |  Škola školička
Když jsem to slovo poprvé slyšela, vybavila jsem si Giganty, potomky Gaiy, o kterých teďka čtu v Bozích Olympu.
Ne, není tomu tak. Tohle jsou gigantni doby ledové. Je to výstava v Českých Budějovicích a my se tam byli včera kouknout.
Zajímavé to bylo, ne že ne. A já jsem všechno vyfotila. Fotky jsou to na jednu věc (co víc vykouzlit s mobilem), ale tak snad...
Jinak jsem to našla i na internetu, odkud jsem si zkopírovala informace. Já ty informace měla vyfocený, ale takhle se vám to bude číst líp.
Takže, kdo jste tam ještě nebyl, můžete si to aspoň trošku prohlédnout tady!
Mnohem lepší fotky a snad i více informací TADY!

Tady vidíte tu kvalitku focených informací... Tak přečíst se to dá... Ale proč jsem se tam kruci musela odrážet?


Pásovec (Glyptodon)
Jižní, Střední a Severní Amerika.
První glyptodoni se objevili před 40 miliony lety, poslední vymírají před 10.000 lety.
Délka 2,5 až 3,5 m, na výšku až 1,2 až 1,5 m, hmotnost až 2 tuny (jen krunýř vážil více než 400 kg).
Glyptodoni měli podobně jako jejich příbuzní pásovci velmi nenáročný způsob života s velmi širokou potravní tolerancí. Končetiny jsou podobně jako u lenochodů vybaveny mohutnými drápy. Mohutné tělo bylo kryto mozaikou tisíce do sebe zapadajících kostěných destiček (silných 1 - 7 cm), které kromě trupu kryly i temeno hlavy v podobě jakési kostěné přilby. U některých druhů byl i ocas pozměněn v kostěný kyj pokrytý tupými ostny.
Mohutná kostěná "zbroj" chránící glyptodony proti útoku nemá mezi savci obdoby. Jediná s nimi srovnatelná zvířata se pohybovala na Zemi naposledy během druhohor v podobě ankylosaurů, kteří byli podobně jako glyptodoni vybaveni kostěnými destičkami po celém povrchu těla a ocas s kostěnými výrůstky používali jako palcát. Některé poslední formy glyptodonů byly dokonce loveny a pravděpodobně i chovány jihoamerickými indiány.
Popravdě, nechtěla bych potkat rozzuřeného pásovce... A v Době ledový (film) vypadal celkem miloučky!

Šavlozubec smildon (Smilodon populator)
Rod Smilodon je geograficky vázán v rámci různých druhů na oblast Jižní a Severní Ameriky.
První zástupci rodu Smilodon se objevili před 2,5 milionem let; poslední exempláře vymíraly na konci pleistocénu před 11 000 lety.
Nejmenší druhy vážily 55 až 100kg, největší druh Smilodon populator z konce pleistocénu dosahoval pak délky těla kolem 2,2 m, výšky v kohoutku 1,2 m a hmotnosti mezi 220 až 360 kg (extrémně velcí jedinci mohli překročit i 400 kg).
Smilodon je zástupcem vymřelé extrémně specializované skupiny Macharodontinae, někdy je neprávem označován jako "šavlozubý tygr", přestože s tygry nemá nic společného. "Šavlozubost" je výrazné prodloužení a příčné zploštění horních špičáků, které jsou někdy na hranách vybaveny jemným pilováním, které umožňuje lépe krájet vláknitou stravu (maso). Hlavní potravou byli asi drobní kopytníci, ale velmi pravděpodobně nepohrdli ani mršinami.
Na lokalitě Rancho La Brea (nyní součást Los Angeles) byly nalezeny krom jiných velkých savců stovky koster smilodonů (převážně druh Smilodon fatalis) v přirozených pastech asfaltových jezírek. Smilodoni sem byli vábeni rozkládajícími se mršinami velkých savců, kteří uvázli v asfaltu. V drtivé většině se podle kostí ukázalo, že se jednalo o velmi mladé a nezkušené jedince.
Ty zuby... Brrr... Roztrhal by mě během 5 sekund!

Americký lev (Pantera leo atrox)

Severní Amerika (jih Kanady a území USA).
Před 330 - 12 tisíci lety.
Byli asi o 25 % větší než současné největší poddruhy lvů, měli až 140 cm v kohoutku, délku těla 2,5 m a hmotnost přes 400 kg.
Spolu se středopleistocénním druhem Pantera fossilis se jednalo se o největší zástupce lvů. V Severní Americe byli druhou největší šelmou posledního glaciálu - po medvědu rodu Arctodus. Velké rozměry byly pravděpodobně dány i velkou konkurencí mezi vcholovými predátory. Podobně jako jeho evropský současník měl okrouhlé odstávající uši, ocas zakončený střapcem a nepřítomnou nebo minimálně vyvinutou hřívu u samců. Někteří měli možná pruhy jako u tygrů, ale ne tak výrazné. Typickým prostředím amerického lva byly otevřené periglaciální stepi na jih od ledovcových štítů Severní Ameriky, ale nevyhýbal se ani lesům, i když ty navštěvoval mnohem méně, proto se jeho fosílie nalézají méně na východě USA. Lovil hlavně středně velkou zvěř jakou jsou koně, bizoni, sobi a jeleni. Do Severní Ameriky se tento lev dostal díky existenci kontinentálního mostu v oblasti Beringovy úžiny.
Asi stovka těchto lvů byla nalezena i v asfaltových jezerech v Rancho La Brea (dnes součást Los Angeles), díky čemuž je dobře známa jejich anatomie. Přesto je jejich výskyt velmi malý např. v porovnání s šavlozubci (tisíce nálezů). Badatelé to vysvětlují vyšší inteligencí nebo jinou strategií lovu.
Chudák kůň... Ale ten lev vypadá nějak pohuble.

Medvěd krátkočelý (Arctodus simus)

Severní Amerika.
Před 3 mil. - 11 000 lety. Vymírá s koncem poslední doby ledové.
Byl jedním z největších suchozemských masožravých savců. Na délku měřil kolem 2,5 m, výška v kohoutku byla kolem 170-180 cm. Pokud se postavil na zadní, dosahoval výšky 3,5 m. Hmotnostní odhady se výrazně liší: od 800 kg do 1200 kg.
Podle názvu byla jedním z typických znaků tohoto medvěda zkrácená obličejová část lebky. Hlava jako celek byla vůbec relativně malá k tělu v porovnání se současnými medvědy. Nejmarkantnějším znakem stavby jeho těla jsou velmi dlouhé končetiny, které naznačují vysoké výkony v běhu. Přesto se nejednalo o sprintera, ale spíše o vytrvalostního běžce, který poklusem křižoval krajinu při honbě za potravou. Někteří vědci odhadují překonávání až několik desítek kilometrů denně. Kromě vlastních úlovků pravděpodobně velmi často odháněl jiné úspěšné lovce (smilodony, lvy a vlky) od kořisti, kdy využíval své impozantní velikosti k jejich zastrašení a získání jejich kořisti.
Předtím jsme viděli medvědy v Zoo. Připadali mi obrovští... Ale tenhle byl ještě větší! Nechtěla bych ho potkat v lese...

Nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis)

Evropa a Asie.
Období před 700 tisíci až 10 tisíci lety.
Výška v kohoutku 1,7 až 1,8 m, délka 3,5 až 4 metry, hmotnost 1,5 až 2 tuny.
Srstnatý nosorožec byl dobře přizpůsoben extrémním podmínkám. Měl dlouhou rezavě hnědou srst, která ho chránila před zimou. Stoličky s vysokou zřasenou korunkou umožňovaly nosorožci konzumovat odolnou stravu - trávy a ostřice tundrové stepi, kde žil. Na lebce měl dva keratinové, ze stran zploštělé rohy, z nichž ten přední mohl dosahovat délky až 1 m. Rohy využíval k obraně, lákání partnera, ale i k odhrnování sněhu při vyhledávání potravy. Svým habitem a stavbou lebky připomíná současného nosorožce tuponosého (Ceratotherium simum), přestože spolu nejsou blízce příbuzní.
Srstnatý nosorožec je věrným souputníkem mamuta. Tam, kde jsou nalézány kosterní pozůstatky mamutů, s velkou pravděpodobností nalezneme i srstnaté nosorožce. Jediné místo, kde se spolu s mamuty nevyskytoval, byla Severní Amerika, neboť z dodnes neobjasněných důvodů nedokázal přejít Beringovu úžinu, a tak nejvýchodnějšími nálezy stále zůstávají nálezy z Číny.
Nechtěla bych mít takhle dlouho srst, musí se do ní všechno zachytávat. Chudáček. Ale jeho větším problémem bude asi to, že už nežije...

Mamut (Mammuthus primigenius)

Evropa, Asie, Severní Amerika.
Střední pleistocén až konec pleistocénu (zakrslé formy na ostrovech poblíž Sibiře přežily až do historické doby, některé odhady uvádějí dobu až kolem 2000 př. n. l.).
První formy poddruhu M. p. fraasi dosahovaly kolem 4,3 m v kohoutku. Pozdější formy poněkud menší, ale pořád mnohem větší než současný africký slon (max. výška kolem 3,3 m). Většina populace poslední doby ledové dosahovala velikosti současných slonů. Pozdní zakrslé formy byli jen o něco větší než dnešní skot.
Mamuti byli mohutná zvířata na relativně krátkých nohách přizpůsobená životu v tundře, travnatých stepích a na okraji tajgy. Hlavu však mají větší a vyšší než sloni a na temeni je zakončena hrboly, které byly nejvyšším bodem těla mamuta. Velké, přes 4 metry dlouhé kly jsou ohnuty směrem k sobě a mamuti je používali jako radlici k odhrabávání sněhu. Proti drsnému klimatu byli mamuti vybaveni dlouhou srstí, která měla černohnědé až rezavé zabarvení. Chobot měl poněkud jiné zakončení než u recentních slonů. Zatímco horní "prst" byl vytvořen jako u současných druhů slonů, místo spodního "prstu" měl širokou pohyblivou plošku. Mamuti se vyskytovali ve stádech jako současní sloni. Podle nalezených rostlin mezi zuby a zbytků v žaludcích se živili travnatou vegetací arktických stepí.
Mamuti se nacházejí často v pozoruhodně dobře zachovalém stavu díky přirozené "ledničce" - permafrostu. Přitom se zachovává i DNA, jejímž srovnáním se slony se zjistilo, že mamuti mají blíže k africkým slonům, což je v rozporu s větší morfologickou podobností se slony indickými. Kromě měkkých tkání se samozřejmě zachovávají i kosti a hlavně kly, které jsou v současné době velmi žádané kvůli embargu na slonovinu.
Obrovský kolos. Vezměte si, jak se loví sloni pro kly. Jak by se asi teď lovil mamut? Byl by taky velkou atrakcí v Zoo?

Gigantopitékus (Gigantopithecus blacki)

Čína, další druhy rodu Gigantopithecus pak ještě v Indii a Vietnamu.
Nejstarší formy jsou popisovány už z období před 6 miliony lety, Gigantopithecus blacki pak z doby před 1,5 mil. - 100 tis. lety.
Výška v ramenou při pohybu po čtyřech byla 2,2m a vztyčen na zadních dosahoval 3 - 3,5 m výšky. Hmotnost vzrostlých samců je odhadována na 500 - 600 kg.
Jedná se o největšího známého primáta. Vzhledem k jeho velikosti se jednalo o pozemního tvora podobného dnešním gorilám. Na rozdíl od nich žili ale spíše v otevřených terénech mezi jednotlivými horskými pásmy. Pravděpodobně se jednalo o býložravého živočicha jehož strava a životní styl byl podobný současné pandě velké. Krom bambusu se pravděpodobně živil i semeny a plody. Předpokládá se výrazný pohlavní dimorfismus, kdy samice jsou výrazně menší (cca 1,8 m). Poprvé byli zuby gigantopitéků nalezeny v 30. letech v tradičních čínských lékárnách, kde byli vydávány za léčivé "dračí zuby". Dlouho nebyly známy lokality nálezů, protože lékárníci úzkostlivě tajili polohu nalezišť. Teprve po druhé světové válce se objevily další nálezy v přírodě. Gigantopitékus je také vděčný objekt pro kryptozoology, kdy je vzhledem k nedostatku kosterního materiálu ideálním představitelem jimi dlouho hledaného mytického horského primáta Yetiho.
"Zuzí, Zuzí, už si vyfotila tu obzí gorilu?" Á, pozor, už známe neznámého Yetiho!

Druhá část zde, do jednoho článku se to nevešlo!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama