Giganti (část 2.)

9. února 2014 v 14:05 | Zuzka

Pozemní lenochod (Megatherium americanum)

Jižní Amerika blízce příbuzné rody i ve Střední i Severní Americe.
Od 2 milionů let do doby před 8 000 lety..
Délka 5 až 6 metrů, hmotnost 2 až 3 tuny.
Megatéria byla chudozubými savci různých velikostí. Největší jedinci dosahovali téměř vzrůstu slonů. Tomu odpovídala i nápadně robustní kostra s extrémně velkým pánevním pletencem a silným svalnatým ocasem. Přední i zadní končetiny byly vybaveny pěti dlouhými ohnutými masivními drápy. Megatéria byla schopna se vztyčovat na zadní končetiny a podpírala se mohutným ocasem, zatímco relativně dlouhými předními končetinami mohla přitahovat větve. Dlouhý pohyblivý jazyk umožňoval otrhávání listů podobně jako je tomu u současných stromových forem lenochodů. Vyskytovala jak ve stepních travnatých, tak i lesních prostředích a je možné, že žila i ve skupinách. Po propojení Amerik Panamskou šíjí byli jedni z prvních, kteří pronikli do Severní Ameriky (některé rody příbuzné s megatérii se dostaly až na Aljašku).
Dříve se předpokládalo, že megatéria byla lovena šavlozubými tygry. V současnosti se názory přiklánějí k tomu, že megatérium bylo příliš velké, než aby se smilodon mohl odvážit takhle velké a tak dobře vyzbrojené (velké drápy) zvíře napadnout. Naopak je možné, že megatérium mohlo napadat, popřípadě posmrtně převalit, velké pásovce rodu Glyptodon, kteří byli často nalezeni v pozici na zádech. Megatérium je při své velikosti v Jižní Americe jediné, které bylo schopno dospělého glyptodona převrátit (někteří vědci dokonce spekulují o jeho možné masožravosti).
Kdyby na mě tohle šláplo, byla by ze mě placka. Neškodnýho Sida mám teda radši!

Pták Moa (Dinomis giganteus)

Nový Zéland.
Různé druhy od doby před 2 miliony lety až do 17. století.
3,6 až 3,9 m výšky, hmotnost 230 až 280 kg (rozměry se tykají jen druhu D. giganteus).
Tento největší nelétavý pták historie se v několika druzích vyskytoval jen na Novém Zélandu. Hlava je v poměru k tělu malá se širokým ohnutým zobákem. Výška hřbetu ptáků Moa byla ve výšce 1,5 - 2 m, tedy asi v polovině celkové výšky. Tělo postrádá veškeré známky existence křídel. Ptáci Moa se pásli, ale byli schopni se živit i listím a bobulemi. Moa kladli pravděpodobně jedno až dvě vejce, která měla na délku kolem 24 cm a průměr 18 cm, což je objem přibližně 4,5 l (tomu odpovídá 80 slepičích vajec). Na základě studia zachované DNA byli všichni velcí jedinci samicemi, které byly 1,5x vyšší a 2,8x těžší než samci.
Moa je typickým příklad gigantismu, kdy v omezeném prostředí ostrovů vznikají buď velké (gigantismus) nebo malé (nanismus) formy živočichů, které v určitých ekologických nikách nahrazují typy jinde běžných živočichů. Moa na Novém Zélandu suplují velké pasoucí se savce, kteří na tomto ostrově až do příchodu Evropanů chyběli. Podobné velké formy ptáků se například vyvinuly i na Madagaskaru (rod Aepyornis), kde podobně jako Dinornis vymírají až v 17. století zásahem "moderního člověka".
Mega pštros. A to žil až do 17. století, to není tak dávno! Kruci, ten by mi pěkně dokázal vyklovat oči...

Jeskynní lev (Pantera leo spelaea)

Sever Eurasie (celá Evropa a sever Asie až po Dálný východ).
Před 370 - 12 tisíci lety (možná až k přelomu letopočtu).
Asi o 10 % větší než současné největší poddruhy lvů, měl až 120 cm v kohoutku, délku těla 2,1 m a hmotnost přes 300 kg.
Jednalo se o relativně velké formy lvů, které fascinovaly lidi odpradávna a my je máme zevrubně popsané díky nástěnným malbám těchto nejstarších umělců. Tito lvi měli okrouhlé odstávající uši, ocas zakončený střapcem, nepřítomnou nebo minimálně vyvinutou hřívu. Někteří měli možná na těle slabé pruhy jako u tygrů, ale ne tak výrazné. I na základě morfologie lebky někteří autoři označovali tyto šelmy jako jeskynní tygry. Současné výzkumy založené na genetice je však řadí zpět ke lvům. Typickým prostředím jeskynního lva byly otevřené periglaciální (příledovcové) stepi, ale nevyhýbal se ani jehličnatým lesům. Lovil hlavně středně velkou zvěř jakou jsou koně, zubři, sobi a jeleni. V zimních měsících pravděpodobně napadal i jeskynní medvědy (podobně jako sibiřský tygr na Dálném východě) a obsazoval jejich brlohy. I tyto severní populace lvů pravděpodobně lovily ve smečkách podobně jako jejich afričtí příbuzní.
Chudáček zvířátko... Ale jsem jediná, kdo vidí ve výrazu toho lva stach, zoufalství?

Jednorohý nosorožec (Elasmotherium sibiricum)

Evropa, jihovýchodní Rusko, Čína.
První druhy elasmotérií se objevují přibližně před dvěma miliony lety koncem pliocénu, největší druh Elasmotherium sibiricum se objevuje před as 0,5 milionem let ve středním pleistocénu a vymírá před 10 tisíci lety.
2 až 2,2 metry v kohoutku, délka těla až 5 až 6 metrů, hmotnost až 5 tun.
Jednalo se o mohutného představitele skupiny nosorožců. Při své velikosti (hmotnost asi jako dnešní sloni) se jeho tělo vyznačovalo velmi slušnou pohyblivostí. Na lebce je mohutný keratinový roh s bází téměř přes celou obličejovou část lebky. Délka tohoto rohu se odhaduje až kolem 2 metrů. Elasmotéria se vyskytovala v otevřených stepích, popřípadě na pobřeží řek, kde se živila travou a rákosy.
Mohutný jediný roh a podle některých autorů přežití elasmotéríí až do historické doby (některé evenkské legendy a středověké arabské cestopisy) vedly k předpokladu, že elasmotherium mohlo být předobrazem mýtického zvířete - jednorožce.
Roh měřící 2 metry? Vždyť byl o pěknej kus větší než já! Brrr... No a jak z tohohle mohl vyjít jednorožec...

Severoamerický velebobr (Castoroides ohioensis)

Severní část Severní Ameriky (podobný, ale menší rod Trogontherium je znám i z Euroasie); druh Castoroides leiseyorum je znám také z Floridy.
Žije od třetihor, tedy asi od doby před 2,5 miliony lety, vymírá před 10.000 lety.
Délka až 2,5m, odhadovaná hmotnost 60 až 100 kg (u největších až přes 200 kg).
Jedná se o největšího známého hlodavce za poslední 2 milióny let. Jeho výskyt je vázán hlavně na mokřady, tedy poněkud jiné prostředí, než jaké využívá recentní bobr, který spíše vyžaduje tekoucí a dostatečně hlubokou vodu. Jak Castoroides, tak i euroasijský "velebobr" Trogontherium (ten byl menší, ale pořád asi o 1/3 větší než současný bobr) jsou velmi zajímavá zvířata, která jsou sice dnešním bobrům podobná, ale nejsou s nimi blízce příbuzná.
Zajímavostí a i rekonstrukčním oříškem je charakter ocasu rodu Castoroides. Pravděpodobně neměli plochý lopatovitý šupinatý ocas, jaký mají současní bobři, ale ocas kruhového průřezu, mírně zploštělý ze stran, podobně jako to mají v současnosti jiní semiaquatičtí savci - ondatra nebo vydra.
Když vidíte mega obřího bobra, začnete si připadat fakt malincí a nicotní. A ty zuby!

Hyena jeskynní (Crocuta crocuta spelaea)

Euroasie (severní Čína až Španělsko a Britské ostrovy).
Před 100 tisíci až 12 tisíci lety.
Délka 1,5 m, výška v kohoutku 85 - 90 cm, hmotnost 60 - 100 kg.
Hyena jeskynní je větším poddruhem současné africké hyeny skvrnité. Během čtvrtohor hyeny migrovaly v souvislosti se střídáním teplejších a chladnějších období na sever do Euroasie a zpět na jih do Afriky. Ve starších čtvrtohorách jsou vedle jeskynních medvědů jedny z nejhojnějších fosílií šelem. Podobně jako současné hyeny akumulovaly jeskynní hyeny kosti své kořisti, kterou byli hlavně koně, v menší míře srstnatí nosorožci, zubři, kozorožci, jeleni, sobi, veledaňci a kamzíci. Hyeny se často dostávaly do kontaktu s lidmi a jsou zaznamenány i okusy na lidských kostech způsobené hyenami. Zároveň byly lidmi zaznamenány na jeskynních malbách. Příbuzní jeskynních hyen druhu Pachyocrocuta dosahovali velikosti lvice (100 cm v kohoutku a až 190 kg).
Ty hyeny jsou ale ..... Byly tam tři na jednoho! Nefér!

Veledaněk (Megaloceros giganteus)

Stepi Evropy a Asie (od Irska po Bajkal).
Před 400 tisíci lety až do doby před 8000 lety.
2 až 2,1 metru v kohoutku, hmotnost 300 až 500 kg.
Mohutný jelenovitý sudokopytník je typický svým lopatovitým mohutným parožím. Rozpětí parohů dosahovalo až 3,6 m a hmotnosti až 40 kg. Svými rozměry se velmi podobá losu, avšak stavba těla odpovídá více jelenům a daňkům. Žili v otevřené krajině (stepi), která se rozšiřovala hlavně v obdobích glaciálů.
Žil v otevřené krajině (stepi), která se rozšiřovala hlavně v ledových obdobích - glaciálech. Na základě tvaru paroží se Megaloceros řadil zpočátku k daňkům nebo losům (český název veledaněk, resp. anglosaské označení Irish Elk - irský los). Na základě podrobných morfologických studíí však byl později dáván do souvislosti s jelenem. Poté, co se dala separovat DNA z přibližně 13 000 let starých nálezů z Irska a Ruska, se Megaloceros opět dává do souvislosti se současnými daňky. Rozměrné parohy vyžadovaly velké množství minerálů, zejména fosforečnanu vápenatého, což mohlo v době jejich růstu způsobovat stavy podobné osteoporóze. Kvůli monumentálnímu paroží však mohl Megaloceros obývat jen nezalesněné stepní oblasti.
Rozměrné parohy vyžadují velké množství minerálů, zejména fosforečnanu vápenatého. Díky svému mohutnému paroží mohl obývat jen stepní oblasti, neboť zalesněná území pro něho představovala velké nebezpečí a prakticky neprůchodnou oblast.
Ty hyeny byly proti tomuhle. Možná už to není tak nefér... Mimochodem, já tohle nosit na hlavě, tak asi chcípnu!

Pratur (Bos primigenius)

Původně z Asie, posléze i v Evropě a severní Africe.
V Evropě se poprvé objevuje přibližně před 25 tisíci lety, vyhuben je v roce 1627.
Délka těla 2,6 až 3,1 metru, výška v kohoutku 180 cm, hmotnost 800 až 1000 kg u býků a asi o čtvrtinu méně u krav.
Pratur měl černohnědou srst se světlým čumákem a světlým pruhem po délce hřbetu. Charakteristické jsou jeho dlouhé tenké a nahoru zahnuté rohy, které byly mohutnější u býků než u krav. Jednalo se o společenské tvory, kteří se pohybovali v rodinných stádech vedených zkušenou samicí. Pratura lze označit za lesní zvíře. Živil se trávou, bylinami, žaludy a spadaným listím.
Domestikace pratura začala přibližně před 8000 lety. Poměrně dlouho existovaly divoké i domácí formy vedle sebe. Poslední přežívají v Polsku do 17. století. V současnosti probíhají pokusy o znovuvyšlechtění pratura.
Šup, tři lidi napíchnout na jeden roh, tři lidi na druhej... A má k obědu výborný špízy! A ty lidi si ho ochočili! (A že lidi nejedl, je jedno. Mohl je pak zase, krásně propíchnuté, odhodit pryč)

Tak to je všechno. Nevím, kolik z vás to přečetlo... Ale mně to přišlo celkem zajímavé. A jsem ráda, že jsem se tam byla podívat. Doporučuju!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikolka Nikolka | Web | 9. února 2014 v 14:57 | Reagovat

Pěkný blog:)

2 SuE SuE | Web | 9. února 2014 v 15:07 | Reagovat

Layouty na přání bohužel nedělám, ale děkuji :)

3 Victoria♥ | ULTIMATE-ADELAIDEKANE.BLOG.CZ Victoria♥ | ULTIMATE-ADELAIDEKANE.BLOG.CZ | Web | 9. února 2014 v 15:23 | Reagovat

FoXx je z dailysmiley.blog.cz ale nerobí len tak niekomu layout :)

4 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 9. února 2014 v 15:26 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

[2]: Škoda :(

[3]: Děkuju, no, tak to mi asi neudělá, ale zkusit to můžu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama