Čím to je

11. března 2014 v 16:34 | Zuzka |  Poskládaná písmenka (aneb MOJE)
Čím to je, čím to je,
že rieka do mora sa vlieva,
Proč se řeka vlévá do moře? To je jednoduché. Bylo jednou jedno moře… Veliké, převeliké. A jedna malá, malinkatá vodní říčka. A ta říčka si jednou řekla, že už nechce být tak malá. Že chce, aby se její voda dostala všude možně, ne jen na místa, kudy se ona sama procpala. A tak se na své životní pouti přidala k moři. A tak je to dodnes - říčka se učí svoje první kroky, a když už si je jistá, připojí se k moři a putují společně.
a ten čo nevie spievat spieva.

Pusu máme každý, ale jen pár z nás ví, jak ji použít. Přesto ji ale všichni používají. Proč? Protože ti lidé slyší svůj zpěv jako rajskou hudbu. Slyší to správně. Nejde ani tak o to, že by neuměli zpívat, ale o to, že jsou hluší. Hluší ke všemu kolem nás. A tak si dál zpívají ty svoje příšernosti o ničem, zatímco moudří lidé zpívají svoje nádherné balady o životě.

Čím to je, čím to je
že mladí netúžia byť múdri,
Jde o to, že mladí nebývají moudří. A hloupí lidé si přejí všechno, jen ne tu moudrost. Nikdy ji nepocítili, a proto jim ani neschází. Po moudrosti touží jen moudří lidé.

a ženy ukryté sú v púdri.
Divíte se jim? Stále někde slýcháme věci o tom, jak máme být krásné. Jak jsme to něžné pohlaví. Když nesplňuje požadavky, jsme méněcenné. Ale ne všechny se rodíme s hezkou tvářičkou. Proto se naše chyby snažíme skrýt pudrem… Ne pro sebe, ale pro vás ostatní. Pro ty, kdo krásu vyžadují.

Možno zlodej a možno mních,
Zloděj a mnich. Dva tak odlišní lidé, a přesto jsou stejní. Všichni jsme totiž lidé. A je jen na nás, jak se rozhodneme žít. Někdo si vybere mnicha, někdo zloděje. Stejně se nakonec všichni sejdeme na jednom místě.

spísal knihu kníh,
čo raz a navždy vysvetlí,
prečo sú veci tak jak sú,
Věci už jsou dané. Ale proč tomu tak je? Ano, protože to někdo řekl. Možná hlupák, možná moudrý člověk. My ho ale poslouchat nemusíme. S trochou odvahy a důvtipu můžeme všechno změnit.

život má chuť zápasu,
Život není jednoduchý. Život je boj. A není to o tom, kolik ran nám dá. Je to o tom, kolik ran dokážeme ustát.

a človek ním len preletí.

Tato věta může mít dvě vysvětlení. Doba, kterou žijeme, není nic oproti délce světa. Já se ale přikláním k druhému vysvětlení. Moc spěcháme. Neužíváme si toho, co máme. A proto vše jen nějak přeletíme. Svojí chybu si uvědomíme až moc pozdě…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama