Červenec 2014

Nepovedené výrobky

16. července 2014 v 14:14 | MadB |  Střípky myšlenek
Tak mě tak zajímá, co všichni děláme s nepovedenými výrobky? Položila jsem několika lidem tuto otázku, každý ji pochopil trochu jinak, o to jsou ale odpovědi pestřejší.

"Neukazuji je veřejnosti, zavřu je do skříně a po půl roce je přemaluji na skvostné veledílo.
"No, zkouším je nějak opravit, nebo i vylepšit, když je vylepšuje podle sebe, tak je pak ten výrobek zajímavý."
"Já si je většinou nechávám, nebo je někomu dávám - jako dárek."
"Když je drahej, jdu ho vrátit. Jestli je to nějaká kravina, tak to buď vyhodim nebo rozeberu a použije se to jinak. Podle toho co, no."
"Em, podle toho, jaký výrobek to je.. Ale buď si je uschovám, nebo je vyhodím."
"Většinou je schovám."
"Já je vyhazuju."
"No tak jdu to vyměnit, pokud je to možné."
"Mno, nevím jak ostatní, ale já si vždycky všechno, ať je to jakkoliv nepovedený, schovávám."
"Nechám si je uložené a po půl roce zvážím, jestli jsou opravdu špatné, a kdyžtak je smažu."
"Buď se vyhodí, nebo přemění."
"Buďto se vyhodí, či spálí. Pokud to je opravdu hodně špatné. Když ne.. můžou se přetvořit na něco úplně jiného."
"Vyhodí se."
"Zrecyklují se a nebo se vyhodí."
"No reklamace a požadování vrácení peněz, nebo nového bezzávadového výrobku."
"Buď se to recykluje a znovu využije. Vyhodí se. Nebo například ve výrobně hraček se všechny nepovedené výrobky rozdělí do pytlíků a ty se pak dají koupit.Jsou tam například samostatné uši králíčka, liščí ocas, špatně nakreslené kostky apod. Z toho všecho se pořád něco dá vyrobit."
"Buď se na ně dá nějaká sleva.. Třeba na jogurty, když se splete příchuť, ale jinak je to normoš jako normal tak sleva.. To kupuju v jednom obchodě hodně... Nebo se prostě vyřaděj.. Nebo.. Nevím... Se strčej... Někam zadara..."
"No, když třeba kreslím a nepovede se mi to, tak to roztrhám."

Víte, já sama sebe beru jako nepovedený výrobek. Ptejte se proč, ale vysvětlovat vám to nebudu, protože pak byste mne jako nepovedený výrobek viděli i vy.
A tak si říkám - až lidé zjistí, jaká jsem, budou se mnou také jednat jako s nepovedeným výrobkem? Odhodí mě?
Zdá se vám, že v tom není souvislost, ale je. Já jsem něco jako plyšový medvídek bez nohy. Tím tedy nechci naznačit, že bych neměla nohu, končetiny mám všechny. Toho medvídka si v obchodě nikdo nevybere (dobře, já bych si ho možná vybrala. Jednou jsem si koupila uschlej kaktus, protože mi ho prostě bylo líto. Jenže je nesnáším, když mě někdo lituje). Stejně tak si nikdo nevybere nepovedeného člověka?
Je to všechno o předsudcích, samozřejmě. A předsudků je dnes plno.
A aby se neřeklo, i já odpovídám na tuto otázku - Je mi moc líto vyhodit nepovedené předměty, takže si je nechávám.
Jenže opravdu potřebují lítost? Ne. Nepovedené věci i lidé potřebují být bráni jako normální, nesmí být litováni.
Ale musí se vidět jako normální i oni sami, protože vlastně jsou normální. Nejsou jiní. Ale to já si o sobě bohužel myslet nezvládám, a tak se ptám, co se mnou jednou lidé udělají?
Skončím někdě v koši, jen proto, že nejsem podle dokonalé formy člověka?

5 let

14. července 2014 v 14:40 | MadB |  Střípky myšlenek
Tak je to tady. Dneska je těch krásných pět let, co mám blog.
Popravdě - stydím se za své začátky. Bože, jak moc se stydím! Bylo to samé kopírování, obrázky a články o ničem.
Teď jsou to možná stále články o ničem, ale baví mě to mnohem víc. Pomáhá mi to. Nikdy nechci tenhle blog opustit, i když vím, že jednou to přijde, že jednou všechno skončí.
Víte, chtěla jsem to pořádně "oslavit". Chtěla jsem napsat dlouhý článek, kde vylíčím své začátky, prostředky i konce. Kde vám řeknu, jak moc jsem za tohle všechno vděčná.
Jenže se stala věc a já mám náladu leda tak na to, abych se stočila do klubíčka a potichu umřela. A nemám ani chuť to psát sem na blog. Poprvé za těch pět let mi blog nepomohl a mě příšerně mrzí, že to musí být zrovna na to krásné výročí.
Mám vás ráda, moji čtenáři. A doufám, že to se mnou ještě pár let vydržíte. A doufám, že to ještě pár let vydržím já.

Nejde psát

6. července 2014 v 22:39 | MadB |  Střípky myšlenek
Nejde psát - no, tenhle nadpis mám jen kvůli tomu, že poslouchám jednu písničku, kde se zpívá "nejde hrát".
A víte co? Poslechněte si ji taky.

Původně se tenhle článek měl jmenovat "Prázdniny a naprostý nedostatek nápadů". To je trochu dlouhé, ne? Ale asi to mluví docela za vše.
Já prostě nevím, o čem psát! Múza někam zdrhla a já jsem v koncích.
Počkat. Co je vlastně moje múza? No nic, nechme to být.
Nemám nápady, tak to je. Jistě jste si všimli, že často píšu o tom, co mě trápí. Ale mě toho teď moc netrápí!
A když se pokouším něco napsat, dopadne to NAPROSTO KATASTROFÁLNĚ. Ty prádzniny mají asi nějaký špatný vliv. (vliv. Haha. To je tento týden téma... týdne. Mohla bych o tom něco napsat, že? Ale asi nestíhám)
Prostě a jednoduše. O prázdninách to tu bude na blogu nejspíš trochu slabší - vždyť tu taky několikrát nebudu, zítra odjíždím k prarodičům a vrátím se až ve čtvrtek. No a taky mne čeká dvoutýdenní tábor.
Takže vás prosím, moji sladcí čtenáři, nezanevřete na tenhle blog. Však tu zase články budou. Protože návštěvnost celkem klesá.... A to mě mrzí!
Takže zase někdy, pá, čtenáříčci!

Kolik je ve vesmíru hvězd?

3. července 2014 v 22:40 | MadB |  Střípky myšlenek
Jednou, je to vlastně už docela dávno, jsem něco četla. Kdybych si tak pamatovala, co to vlastně bylo. Nepamatuju si z toho nic, jen krásnou otázku Kolik je ve vesmíru hvězd? a ještě krásnější odpověď Tolik, kolik je na světě zrnek písku.
A teď, po tolika letech, jsem se rozhodla, že si taky zkusím najít nějaké krásné odpovědi. Takže, kolik je ve vesmíru hvězd?
Tolik, kolik je na všech květinách okvětních lístků.
Tolik, kolik bylo napsáno písmen.
Tolik, kolik dopadlo na zem dešťových kapek.
Tolik, kolik bylo zahráno not.
Tolik, kolik je ve všech mořích kapek vody.
Tolik, kolik bylo řečeno slov.
Tolik, kolik je na všech náhrdelnících korálků.
Tolik, kolik bylo zahráno not.
Tolik, kolik je peří na křídlech všech ptáků.
Tolik, kolik existuje úsměvů.