Září 2014

Slzy

27. září 2014 v 23:32 | MadB |  Střípky myšlenek
Mám ráda knížky, u kterých pláču. Je to zvláštní. Lidé nejspíš většinou nechtějí plakat. Ale já to objevila u knížky Hvězdy nám nepřály. Plakala jsem a bylo to něco úžasného. Bylo to něco tak silného, tak magického. Něco, co jsem nikdy předtím nezažila.
Od té doby podobné knížky vyhledávám. Vážím si slz, které dopadají na stránky. Opouštějí mé oči, kutálí se po tvářích, a pak v těch stránkách mizí. Ty slzy nejsou obyčejné. Nejsou to jen slzy ze smutného příběhu. Jsou to slzy všeho, co mě trápí. A pak se ty slzy vpíjí do stránek. Můj příběh se spojí s příběhem v knížce. Je to neuvěřitelné.
A nikdo mě nemůže podezírat, že pláču i kvůli svým problémům. Já jen poukazuju na smutnou knížku. Mezi mnou a knihou je pak malé tajemství. Nikdo kromě nás neví, co se v těch slzách doopravdy skrývalo. A možná to nevíme ani my. Občas člověk brečí, ani neví proč. Prostě proto. Občas člověku kapou slzy jen tak, bezdůvodně. Ale nejspíš to tak má být. Nejspíš bychom to bez těch slz nevydrželi.
Každý pláčeme nějak jinak. Někdo pláče v noci do polštáře. Někdo pláče zavřený v záchodové kabince. A někdo pláče u knížek. A já mám ty slzy u knih nejradši. Zažila jsem slzy do polštáře, ale ty se nevsáknou tak dobře. Zažila jsem pláč ráno před zrcadlem. Ale v té chvíli, když své slzy dokonce vidíte, si přijdete tak zranitelní. Přijde vám, že vás teď může cokoliv zlomit. A to jen vyvolá další slzy. Není chytré plakat před zrcadlem. Ani nevím, proč jsem to dělala. Nejspíš mě pohled na někoho jako jsem já rozplakal.
Děkuju vám, milé knihy. Děkuju vám za naše tajemství. Za to, jak moc mi pomáháte. A děkuju vám, milé slzy. Za to, že tu pro mě jste. Za to, že když všichni odejdou, vy zůstanete.
Děkuji.

Ztráta

17. září 2014 v 20:10 | MadB |  Střípky myšlenek
Teď možná budete čekat, že jsem ztratila nějakého člověka nebo tak... Protože ano, o těhle tématech tady občas píšu. Taková skleslá, odporná témata.
Dnes si popovídáme o jiné ztrátě!
A to o ztrátě také ne moc veselé - o ztrátě mých milovaných klíčů.
Bylo na nich 6 důležitých věcí.
To je vtipný, šestka je moje oblíbený číslo. No, takhle tohle se jí moc nepovedlo.
Ale zpět k tématu! Byl tam čip na obědy. Takže teď na obědy nějak nechodím, protože se mi nechce za vedoucí (i když je to naše známá), že ten čip jaksi nemám. Ale berme to pozitivně! Třeba shodím pár kil!
Pak tam byly klíče od skříňky. To je trochu horší, protože teď si musím každý ráno volat kamarádky, aby mi ji došly otevřít. Nevypadají moc nadšeně, když musí ze čtvrtého patra až do podzemí, a pak zpátky nahoru.
Dál tam byly klíče od baráku a od schránky. To není tak hrozné. Bez těch se dá žít, navíc od domu už mám připravený nový. Ale od schránky je teď jen jeden, no. Asi si ho zase dám na své klíče (na své nové klíče, fňuk), protože u nás stejně vybírám schránku já. Ještě aby ne, když mi skoro každý den přijde nějaký pohled! Zlatý postcrossing!
Potom tam byl přívěšek se sloníkem. To nevadí, mám doma ještě jeden, navlas stejnej. Ještěže jsem si ho nestihla pojmenovat, to bych jeho ztrátu snad i oplakala.
Ale to nejhorší na konec... Já tam měla přívěšek telefonní budky z Anglie! Víte, já ty jejich červeňoučký budky prostě zbožňuju. Takže když jsem byla v Anglii, moc jsem si tam toho pro sebe sice nekoupila, ale přívěšek budky zrovna jo. Jenže teď je asi ztracen! To bolí!
Budu to muset nějak pořešit. Koupit nový čip, nechat udělat další klíče... Ale ta budka mě mrzí, vážně.
No nic, jsem pako, když ztratím klíče. Ale já pořád čekám, že se někde objeví, že jsem je třeba jen zahrabala doma. i když po prohrábání všech mých tašek, skříněk, šuplíků... Nic. Štve mě to!
A co vy? Ztrácíte často věci? Co pro vás nejvzácnějšího jste zatím asi ztratili?

Míchanice

15. září 2014 v 19:13 | MadB |  Střípky myšlenek
Prvně se chci omluvit, že tak dlouho nevycházely články. Měla jsem plány, jenže se mi nešlo přihlásit na blog, nechápu proč. Na mobilu to sice šlo, ale chápejte, komu by se chtělo něco sepisovat na mobilu? (teda, já občas něco na mobilu napíšu, ale...)

Potom vám chci říct, co ve škole. Přihlásila jsem se na latinu a baví mě to (dobře, měla jsem zatím asi jen dvě hodiny, ale byly fajn). Pak jsem si znovu zamilovala hodiny češtiny. Tenhle rok jsme dostali skvělého učitele a já se na to vyloženě těším. Doufejme tedy, že to pomůže trochu mým pisatelským schopnostem a mému pravopisu. Všechny ostatní hodiny jsou taky fajn, jen k angličtině a chemii si stále nemůžu najít cestu. A tělocvik... No, všem vám snad už došlo, že nejsem zrovna milovkyní sportu.
Mimochodem, máe celkem fajn prváky. Tím nejvíc fajnovým je moje kamarádka. A zjistila jsem, že jeden z jejích spolužáků četl Percyho Jacksona! No uznejte, není to úžasné?

Uuuu. A mám se skvěle, vážně! Začínám odhazovat svůj zarytý pesimismus a vracet se k optimismu. A kdo ví? Třeba začínají nějaké lepší začátky... Třeba.

A jak se máte vy? Co vaše první dny ve škole? Nějaké nové lásky na obzoru? (nebojte, u mě tohle teď asi nehrozí)

Mám vás ráda, človíčkové :)