Říjen 2014

Ztráta kouzla

31. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
Znáte stránku weheartit.com? Ne? Tak se tam určitě podívejte. Narazíte tam na neskutečně krásné obrázky.
Jako třeba my s kamarádkou. Většinou si tuhle stránku projíždíme o informatice (jsme to ale rebelky), ale tentokrát jsme se zrovna koukaly u ní doma. A objevily jsme nádhernou fotku. Fotku jakéhosi muže, samozřejmě. Nemyslete si, já moc nejsem přes to, jak kdo vypadá. Je mi to upřímně celkem fuk, raději hodnotím to, co je uvnitř (a myslím to vážně. Spousta lidí to jen tak říká, aby třeba nevypadali povrchně, ale hodnotí lidi podle vzhledu. Já ne. Alespoň většinou ne). Jenže on... Nebo možná ta fotka... Prostě v tom bylo cosi magického.
Teď po týdnu našla kamarádka jeho fotku znovu a přemýšlely jsme, kdo to asi může být. A já jsem konečně zapojila taky mozek a šla vyhledávat na googlu podle obrázku. Bylo to hned. A už jsem ho měla! Ale bylo to dobře?
Vypadal... No, jinak. Vlastně stejně, ale pro mě jinak. V ostatních fotkách už tak nějak chybělo to kouzlo. Nejspíš byla chyba si ho hledat.
A víte, já se většinou docela bojím, že si zkazím nějaké hezké iluze. Třeba jako u Percyho Jacksona a Ricka Riordana. On má ještě další série. Ale prostě... Bojím se je číst, protože co kdyby to bylo stejné jako Percy a mně by už Percy nepřišel tak originální? Nebo co kdyby to bylo lepší než Percy a já už potom Percyho neměla tolik ráda? Prostě si nechci zkazit to kouzlo...
Prostě nechci o ta kouzla přijít. A tak radši nechávám okamžiky pohými okamžiky a nesnažím se z nich vytěžit co nejvíc...
Problém ale je, že právě teď nevím, co mám dělat. Mám možnost, že uvidím svoje kamarády z internetu, nebo jak to nazvat. Prostě lidi, se kterýma si jen píšu. A jednou jsem si s nima volala. A já nevím. Co když se to pokazí? Co když něco neklapne a nesedneme si? Co když se to prostě nepovede? A všechno ztratí své kouzlo... To kouzlo, které mi teď tolik pomáhá...
Já jsem navíc dosti stydlivá, no.
Co byste na mém místě dělali vy? Potkali se s nimi nebo ne?

Návštěva u babičky

30. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
Všichni to známe. Přijdeme k babičce, chvíli tam pobudeme a vracíme se o pět kilo těžší.
Mám babičky tři, což je možná trochu neobvyklé, ale prostě chápejte... Rozvody. Přesto tak nějak tohle zažívám jen u jedné babičky. Druhá se o mě moc nestará a když už, tak mě rozhodně nekrmí. A já jsem za to ráda, protože ona vážně neumí vařit. Člověk by řekl že babička, co neumí vařit, to by byl snad i oxymorón. Ale ne, vážně to existuje. No a ta třetí babička žije na druhém konce republiky a vídám ji ztěží jednou do roka.
Ale dnes jsem zajela k té první babičce, k té, co umí vařit a bydlí blízko. Šli jsme se tam koukat na Prostřeno, stejně jako v pondělí. Nechápejte to tak, že doma snad nemáme televizi. Ale prostě utužujeme rodinné vztahy, chápete? A Prostřeno je i docela fajn, hlavně, když se tam několik lidí snaží přečíst slovo cheesecake a vzniknou takové perly jako chesekaké, šísaké nebo číský dort...
Už jsme tam byli i v pondělí a babička se mi sto let snažila nacpat nějaké jídlo. Já už ale doma večeřela, stejně jsem si nechala dát aspoň buchtu, aby babička byla spokojená. Dnes jsem byla připravena lépe, radši jsem doma nevečeřela. Užila jsem si cestu autem... A už jsme tam byli. Vkročím, bylo vidět, že babičku s dědou naše (i když nehlášená) návštěva potěšila. A babička hned, jestli si dám něco k jídlu. Tak říkám, ano, babičko, dám. A ona na mě vybalila dvě jídla, no chápete to? Když jsem se teda po chvilce rozmýšlení rozhodla pro jedno, říkala, ale no tak, tamto je taky dobrý... Nakonec jsme se dohodly, že mi teda dá od každýho trochu. A dokážete si představit, co asi u babiček znamená trochu. Říkám, babi, dobrý, to mi stačí. A babička, jojo, dobře. Načež do kastrůlku (oni totiž ještě měli rozbitou mikrovlnku, tak to ohřívali na kamnech. Říkala jsem, ať si teda nedělají práci, že nic nepotřebuju. Ale to ne, prej je to na kamnech stejně jendoduchý jako v mikrovlnce) přihodila další vrchovatou lžíci čočky. Pak už kastrůlek naštěstí položila na kamna a šla připravit porci druhého jídla. A ta porce byla snad větší než ta předchozí.
Když jsem to jedla, myslela jsem, že prasknu, ale nějak jsem to do sebe naládovala. Za ten babičky spokojený úsměv mi to stálo.
Když se mě ale zeptala, jestli si nedám ještě štrúdl, musela jsem už s díky odmítnout...

Jak probíhají vaše návštěvy u babiček a dědečků?

Jízda autem

29. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
Víte, já ji mám vlastně hrozně ráda. Taková hodinová je optimální.
Vždycky si zapnu rádio, u nás máme Faktor, když jedeme někam dál, musím ladit nějaké jinačí. A poslouchám ty písničky tam, když se mi nějaká vážně nelíbí, tak naladím zas jiné rádio, ale pak se třeba vrátím k tomu předchozímu, když jsem si jistá, že ta píseň už skončila. A pak třeba začnou hrát mojí oblíbenou písničku a já jsem nadšená. Sice bych si ji klidně mohla pustit i na mobilu, ale to není ono, v tuhle chvíli víte, že vaši oblíbenou písničku poslouchají i jiní lidé a možná také jedou autem a možná jsou stejní jako vy. Nechávám se unášet vlastním proudem myšlenek a pozoruju míhající se krajina za okýnkem. Vnímám lesy, louky, domy, města. Přemýšlím o osudech těch stromů, o osudu každého stébla trávy a konečně i osudu lidí. Vymýšlím si příběhy, občas hraju bláznivé hry, kdy jakoby běhám slalom mezi stromy rostoucími kolem silnice. Počítám stromy a myslím u toho na to, jak jsme s kamarádem počítali břízy, když jsme byli malí a jeli na hory, a všechno bylo bílé a zasněžené a my jsme místo bříza říkali "bzíza", protože jsme prostě ještě vážně byli moc malí. Čtu si názvy malých vísek i velkých měst a občas se jim směju a nemůžu přijít na to, jak tohle vlastně mohl někdo vymyslet.
Občas i zavřu oči a nesleduju tu krajinu, co se míhá kolem mě. To si pak mohu představovat svou vysněnou krajinu, ale nedělám to, protože moje vysněná krajina je mnohdy právě za okýnkem. Představuju si budoucnost, svojí budoucnost, alei budoucnost druhých, i když vím, že to tak nikdy nebude, ale stejně si ji představuju a ty představy jsou všude kolem mě, jako by vyplňovaly celý prostor auta. A myslím i na přítomnost, protože přítomnost je mnohy krásnější než budoucnost, právě díky tomu, že přítomnost je právě teď a je to něco, čím si mohu být jistá, zatímco budoucnost je tak jednoduše nejistá. Ale představy přítomnosti nevyplňují pouze auto, zanechávám je na každém místě, kterým jsme projeli, jsou na větvi každého stromu, jsou v každé kapce rosy. Přítomnost je všude. V té chvíli je všude, ale v další chvíli už není nikde. A přitom tu stále je.
Miluju ty jízdy autem a jsem asi blázen. Ale já je prostě a jednoduše miluju. Mohla bych takhle uhánět nekonečně dlouho, nejlépe sama jen s okolní krajinou a mými myšlenkami. A byla bych šťastná, protože v těch chvílích v autě vážně šťastná jsem. A jsem vážně blázen, protože v létě je tam moc vedro a v zimě moc zima. Ale já to miluju a je mi to jedno.

Nákupy

28. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
V sobotu jsem s kamarádkama vyrazila do Českých Budějovic na menší (aspoň jsem si prvně myslela, že budou menší, ale nakonec tomu tak úplně nebylo) nákupy. Strávily jsme 6 hodin (!!!) v obchodním centu Mercury a ta útrata... Ach... Jsem příšerná!
Prvně jsme zavítaly do Levných knih. A už tam to se mnou šlo z kopce. Chápejte, tak levný knížky, to bych si snad koupila i v případě, že by to byla naprostá kravina! Ale musela jsem vybrat jen několik, uch... Tak jsem si tedy vybrala tyhle:
Zlaté město
(19 Kč)

Smrtící chaos
(29 Kč)

Hra na bohy
(39 Kč)

Lovec duchů
(49 Kč)

Vymítač duchů
(59 Kč)

Vládce duchů
(59 Kč)
Potom jsem se ještě vrátila a koupila dárek mamce k Vánocům od jejího oblíbeného spisovatele Lee Childa, Varovný signál (99 Kč).
Dál jsme tak procházeli obchody s oblečením, vyzkoušela jsem si jedny šaty, ale vypadala jsem v nich naprosto otřesně! V jednom obchodu jsme ale objevily krásné náušnice, které jsem koupila kamarádce (která s námi nebyla), co měla narozeniny právě v sobotu.
Potom jsme zavítali do Albi, kde měli asi tisíc věcí se sovičkama, které já naprosto zbožňuju, takže jsem přímo umírala nadšením. Musela jsem se hodně držet, abych nic nekoupila. Pak to ale zachránila kamarádka a koupila mi úžasný bloček se sovičkou, že mi ho dá k Vánocům. Budu si do něj zapisovat knížky, které si přeju, abych je všechny nezapomněla (už na to jeden bloček mám, ale ten se sovičkou je hezčí a je tam i knížka, takže se na to hodí víc). Trochu mě mrzí, že nenapadlo i druhou kamarádku, aby mi tam něco koupila, i když jsme jí to hodně naznačovaly u úchvatný magnetický záložky a potom i u hrníčku se sovičkama (všechno do 50 Kč, takže to neberte tak, že bych si přála od kamarádek něco extra drahého a chtěla je zruinovat). Alespoň jsem tam ale já koupila něco jim k Vánocům. Přívěšky na klíče jako malé knížečky, nadepsané "Svět podle Anny/Renaty/Terezy" (jména kamarádek). Mám totiž tenhle přívěšek taky, najdete tam něco o vašem jméně a tak... Vcelku vtipné to je.
Pak jsme zase chodili po obchodech s "hadrama", jak to s oblibou nazývám já, protože nejsem zrovna příznivcem nákupů oblečení. Nakonec jsem si ale i já vybrala a koupila jsem si šátek kolem krku a čepici. Ten šátek je černý (možná tmavě modrý?) s bílými puntíky a už jsem ho vážně potřebovala, protože jsem zjistila, že je fajn mít krk v teple, když mám kašel nebo tak. A ta čepice je jako sovička a je strašně roztomilá a krásná, ale bojím se jí nosit, abych nebyla za děcko. Tak uvidíme. Já se totiž bojím nosti skoro všechno.
Korunovala jsem to dárkem pro kamarádku, která měla narozeniny už v srpnu. Koupila jsem jí hezounká modrá pírka do vlasů.
A pak už jsme se, ověnčeny taškami, jelikož ani mé kamarádky s nákupy nezahálely, vydaly autobusem zpět k domovu...
A co vy? Jak moc utrácíte, když jdete někam nakupovat? A co hezkého jste si naposledy koupili?

Bookshelf tour

23. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Mé malé knihomolství
Všimla jsem si, že se dělají takzvané "bookshelf tour", tedy dá se říct procházka mou knihovničkou. A co bych to byla z knihomola, kdybych to neudělala taky a nepředstavila vám své miláčky? Nebudu vám říkat svůj názor na ně, ten se můžete dozvědět z milionů jiných článků. Já vám povím, jak se ke mně dostaly.
Ještě musím upozornit, že tam nejsou všichni. Často knihy půjčuju kamarádkámpár knížek bude všude možně po domě...
Ale jdeme na to!

Zlodějka knih
Kniha, o které jsem toho hodně slyšela. A tak, proč si ji nekoupit, že? Nekpuvoala jsem si ji přímo já, koupila mi ji mamka. DOkonce se mi podařilo ji přemluvit, aby zaplatila o 100 Kč víc za tvrdé desky! Nemám totiž ráda ty ohebné, navíc na tomhle byl filmový obal a já prostě filmové obaly moc nemusím.

Kdo chytá v žitě
Tahle kniha se ke mně vlastně vůbec neměla dostat. První si ji totiž koupila kamarádka, já si ji od ní půjčila a přečetla. A já si většinou knihy, které už jsem četla, nekupuju, peníze raději utrácím za ty nové. Jenže tahle se mi tak neuvěřitelně moc líbila! A tak, když jsem ji už asi měsíc obhlížela v knihkupectví, jsem jednoho krásného dne opravdu neodolala a koupila si ji. Teď ji mám doma dokonce dvakrát, protože jsem pak koupila i druhou s jasným záměrem - poslat ji s putovním deníkem knihomolů, do kterého jsem se tak nadšeně přihlásila.

Bohové Olympu - Hádův chrám
Tak myslím, že tady je to jasné. Percy Jackson i Bohové Olympu jsou snad mé nejoblíbenější série. Bohužel mám doma jen jednu z 9-ti zatím vydaných knih. A mám ji doma proto, že jsem prostě dočetla třetí díl a musela jsem čekat, než vyjde tenhle čtvrtý. Jakmile vyšel, běžela jsem do knihkupectví a ihned to začala číst. A kamarádka taky. Je to jedna z mála výjimek, kdy jsme si koupily stejnou knihu.

Sofiin svět
Byla mi jednou jedinkrát doporučena, ale na to doporučení jsem hodně dala. Jsou to vlastně dějiny filosofie, takže by se možná nečekalo, že si to koupím zrovna já. Ale já ráda přemýšlím. Takže jsem prostě šla do obchodu... A je to!

První stříbrná kniha snů
Od stejné autorky, která napsala Drahokamy (Rudá jako rubín, Modrá jako safír, Zelená jako smaragd Takže když se objevila v knihkupectví, hned jsem po ní sáhla. Bylo to před kinem, jen tak jsme se stavily s kamarádkou v knihkupectví... A já jsem prostě nemohla odejít s prázdnou. Je ale pravda, že když jsem zjistila, že to je na pokračování, měla jsem chuť ji vrátit a vybrat si místo ní jinou knihu. Je mi totiž jasné, že teď si budu muset koupit i ty ostatní díly, což je zase spousta peněz navíc. Ale co! Kniha nakonec zůstala u mě a vůbec mi to nevadí.

Hon
Objevily (nedivte se tomu Y, jsme dívky. A já vás na to musím upozornit, abyste si nemysleli, že jsem nějaký příšerný nečeštinář) jsme ji v knihkupectví. Prostě jen tak, tím, jak jsme to tam často chodily prolézat. Nejsem si jistá, jestli bych si ji koupila, ale zrovna se blížily mé patnácté narozeniny, tak jsem si ji přála. A dostala jsem ji!

Volání kukačky
Další narozeninový dárek. Tuhle knížku asi znáte, že? A já chtěla prostě poznat Rowlingovou v jiném světle, ne jen jako tu, co napsala Harryho Pottera.

Čistý
Koho by neupotalo oko, které na vás z obalu knihy přímo zírá? A když jsem při bližším zkoumání zjistila, že je tam napsáno "Pro milovníky Hunger Games" (nebo nšco v tom smyslu), byla to jasná volba. Napsala jsem si to do sešítku svých přání (kde jsou jen samé knihy) a když jsem to pak zahlédla v Praze v úžasném čtyřpatrovém knihkupectví, odnesla jsem si tuhle knihu ještě se čtyřmi dalšími. Naštěstí jsem to uhrála na dárek k svátku, který jsem měla už měsíc předtím, ale nic jsem k němu nedostala.

Alchymista (Tajemství nesmrtelného Nicolase Flamela)
Zaujal mě obal a vlastně i docela anotace. nejsem si jistá, jestli mě to bude bavit (ano, ještě jsem to nečetla...), ale přinejmenším to bude originální, řekla bych. Nejspíš bych si ji nekoupila, ale já už nevěděla, co si k těm narozeninám přát, když žádné z knih, které jsem chtěla, neměli! Ale samozřejmě toho nelituju, v mé knihovničce se krásně vyjímá.


Zátiší
A další narozeninový dárek. Kniha mě zaujala obalem. Říká se "nesuď knihu podle obalu", ale mě prostě tím obalem nějaké zaujmou! Pak si přečtu anotaci... Tohle je detektivka, takže asi ne úplně můj styl. Ale jsem na to zvědavá.

Tohle byla jen část mé knihovničky. Chcete i další bookshelf tour? A co se skrývá ve vaší knihovničce?


Jeden den ve škole

22. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
Tak tímhle samozřejmě nemyslím, že bych byla jen jeden den ve škole. Zatím jsem chyběla "jen" tři dny, jinak do školy chodím neustále.
Ale rozhodla jsem se, že vám popíšu jeden svůj den ve škole. A to zrovna ten dnešní! (berte to tak, že je úterý večer. Ono totiž opravdu je úterý večer, přesně 18:57, ale já si články přednastavuju a tenhle článek by měl vyjít ve středu ráno v 6:00. A kdo ví, kolik a jaký den je právě teď, když to zrovna vy čtete). Ve škole je to nuda, takže tenhle článek možná také takový bude? I tak jsem se vám ale rozhodla ukázat, jak to ve škole vnímám já.

První hodina: Čeština. Přesněji literatura. Já mám vcelku ráda našeho učitele, navíc ráda čtu. Naše literatura mi ale začíná hodně připomínat dějepis a začíná se stávat, že se při ní nudím. Největší šok mě čekal na konci, když nám učitel řekl, aŤ si v pátek přineseme čtenářské deníky. To si vážně myslí, že jsem si od začátku roku stihla nějaký zavést? Už jsem si sice koupila krásný sešit, ale napsáno v něm ještě nic není...

Druhá hodina: Fyzika. Tak myslím, že tady ani nemusím moc mluvit, fyzika je prostě... Eh. Ještě když jsme psali písemku a já to nejspíš pokazila. Jojo, vektory nejspíš nebudou mou silnou stránkou. Přiznávám se, že při fyzice zrovna dvakrát neposlouchám. Úloha o pohybu, kterou jsme dělali po písemce, mi zrovna moc nešla, takže jsem si tam projížděla něco na mobilu. Jsem já to ale úžasný student!

Třetí hodina: Francouzština, ze které jsme měli psát, takže jsem se samozřejmě o přestávce pilně šprtala slovíčka. Vejdu ale do třídy a... co to... Stojí tam studentka z našeho gymnázia, která tenhle rok odjela na studijní pobyt do Francie. Tam zrovna probíhají podzimní prázdniny, a tak se přijela podívat za námi. Měla připravenou prezentaci a vyprávěla nám i o francouzském školském systému, což, musím uznat, bylo nadmíru zajímavé. Pro mě ale samozřejmě nejlepší bylo, že jsem se díky tomu vyhla písemce. A ještě něco - ta dívka tem bude studovat tři roky, tedy až do maturity. Neuvěřitelně ji za to obdivuji, já bych to asi nikdy nezvládla.

Čtvrtá hodina: Dějepis. Rozdali jsme si tesy, mám za jedna, jupí! Hádejte, proč... Samozřejmě díky mé úžasné sousedce, která všechno hezky umí, a já jsem jen párkrát nakoukla... No, jak už jsem říkala, já jsem vážně úžasná studentka. Potom jsme si psali nějaké poznámky o Egyptu, ale já už si sešit na dějepis moc nevedu, takže jsem si psala s lidma na skypu a na facebooku. Možná bych se měla naučit být trochu pilnější...

Pátá hodina: Volná! A jelikož ji má stejně i kamarádka, která je o třídu vedle, šla jsem na oběd s ní. Co bylo k obědu se mě radši neptejte, znáte snad školní jídelny. Já si teda nemůžu moc stěžovat, sním tam skoro všechno, ale někdy si pro nás vymyslí opravdové "pochoutky"... A vážně úžasné je, když si ani nemáte s tím jídlem kam sednout. Naše jídelna je žalostně malá. No, oběd jsme do sebe tedy naházely docela rychle, a pak už se volná hodina nesla jen v duchu nicnedělání. Snad jen to, že jsem vedla debatu s kamarádky spolužákem. O tom, jestli je skořice dobrá nebo není. Já tvrdím, že není, nesnáším skořici...

Šestá hodina: Angličtina. Zpět k učení, aspoň tak by to bylo, kdybychom neměli spojenou hodinu (jsme rozděleni na dvě poloviny, dnes tam naše učitelka nebyla, takže jsme byli spojeni s druhou půlkou). Takže jsme se celou dobu koukali na seriál How I Met Your Mother s českými titulky. Mám ten seriál ráda, vůbec mi nevadilo, že jsem stejně už všechny díly viděla. Ale samozřejmě jsem nezapomněla na své přátele na skypu a facebooku a vesele chatovala dál. Je to těžké, odepisovat a stíhat číst titulky.

Sedmá hodina: Zeměpis. Nemám ho ráda, vážně ne. Je to příšerná nuda. Navíc jsem zjistila, že jsem si zapomněla lenocha do sešitu, takže... Jsem si nepsala poznámky. Nechci je přece mít celé hrbolaté, ne? Zvonění pro mě bylo přímo vysvobozením. Je jediné štěstí, že naše učitelka končí opravdu přímo ve chvíli kdy zvoní. I když má třeba zrovna načatou větu, nedořekne ji a my si s jásotem začínáme hned balit věci.

Osmá + devátá hodina: Dvouhodinovka tělocviku. Já jsem nesportovní typ, vážně ho moc nemusím. Ale dnes to bylo přímo utrpení! Ještě nejsem úplně zdravá, občas kašlu a mám ucpaný nos. A jít běhat ven, kde byla pěkná kosa... To mi zrovna nepomohlo. Moc jsem toho neuběhla, přiznávám se. Potěšilo mě, že jsme skončili asi o půl hodinky dřív!

A teď jsem doma, je 21:16 a jdu spát, protože ten dnešní den mě vážně vyčerpal, i když to tak z těch hodin možná nevypadá...
P.S. Bystří přijdou na to, že tenhle článek jsem psala vážně dlouho. Dělala jsem mezitím milion dalších věcí...

Kryty na mobil

21. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
Dneska vás prostě musím požádat o radu (a doufám, že mi někdo vážně poradíte). Objevila jsem úžasnou stránku s kryty na mobily. Štěstí je, že tam mají i na ten můj mobil. Jenže je jich tam tolik a já se nemůžu rozhodnout! Jisté mi je aspoň to, že chci nějaký se sovičkami... Já totiž sovám naprosto propadla! Už si s nimi objednávám i povlečení. A jsou prostě úžasné.
Nebudu to zdržovat, tady jsou moji favorité, který je podle vás nejlepší?



Googlení blogu

20. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
Chápejte, to je dneska hrozně in, googlit sám sebe. Já negooglím tak úplně sebe, ale názvy svých článků. A vlastně mi to dělá celkem radost. Rozhodla jsem se vygooglit názvy nějakých svých nedávných článků a ukázat vám, kolikátý nalezený odkaz byl vlastně na ten můj článek. Tak jdeme na to!

Jen se zachytit - první!
Nepovedené výrobky - jako druhý
Milý X - na konci první strany
Tam na louce - první!
Před srazem - pátý
Pan N - pátý

A co se stane, když vyhledám pouze blogisekzuka? První tři články, které google nalezne:


Zkoušeli jste vy někdy googlit vaše články a blog? Který váš je článek je podle vás nejpovedenější a měl by vyjet jako první?

Jeden den, který bych ráda změnila

19. října 2014 v 12:19 | Maddie Bonne |  Nápady od blogu
Nad tímhle jsem vlastně často přemýšlela. A snad vždy jsem došla k názoru, že bych změnila den, kdy jsem se rozhodla, že půjdu na gympl. Abych tam nešla. Považuju to totiž za největší chybu svého života, takže bych ji ráda napravila.
Občas, když jsem měla své naprosto depresivní období, bych byla nejradši změnila den, kdy jsem se narodila. Abych se vůbec nenarodila. Ale to by byla hloupost.
Ráda bych taky napravila ty drobnější chyby, které se na mně ale podepsaly. Nejspíš vám je teď nevyjmenuju, ale každý děláme občas nějaký chyby, tak si to asi dokážete představit.
Jenže jsem dospěla (ano, řekla bych že opravdu dospěla, protože mi to přijde jako jakýsi trochu dospělejší názor) k názoru, že bych ve svém životě nezměnila jediný den. Každá má chyba, každá minuta, která se kdy odehrála, utvářela mou osobnost. Utvářela mě. A každá ta minuta mě vedle tam, kde jsem teď.
Neříkám, že jsem dokonalá, a že mám teď dokonalý život. Uznávám, že jsem příšerná mrcha. Jsem nerozhodná. Mohla bych na sobě najít milion špatných vlastností. Ale jsem to já. A vlastně jsem ráda, že jsem taková, protože bych mohla být jiná a třeba ještě horší.
S tím životem to taky nebude tak úžasné, ale vlastně si ani nemám na co tolik stěžovat. Jsem ráda za to, kde teď jsem a s jakými lidmi se bavím. Vážně.
Možná ještě někdy uvažuju nad tím, jaký člověk by ze mě byl, kdybych na ten gympl nešla. Byl by ze mě někdo lepší, nebo horší? Pak mi ale dojde, že nemá cenu se tím zaobírat. Rozhodla jsem se tak, jak jsem se rozhodla. Pochybuju o tom, že někdo vynalezne stroj času, abych to mohla změnit. A navíc, ani bych to neměnila. Proč riskovat tenhle normální život, který mám teď, pro něco nejistého?

A co vy, změnili byste rádi nějaký den? Jestli jste také napsali článek, můžete mi ho dát od komentářů - ráda si ho přečtu.

Knižní řetězec

18. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Mé malé knihomolství
Možná už jste si všimli, že něco takového koluje po facebooku. Je to vlastně jednoduché, stačí napsat 10 knih, které ve vás nějakým způsobem zůstaly. Rozhodla jsem se ten svůj sezna ukázat i tady vám a připsat tam, proč jsem vybrala zrovna tyto knihy. A řeknu vám, není vůbec jendnoduché jich vybrat jenom 10!
Ještě je nutno dodat, že knížky nejsou nijak seřazené podle oblíbenosti. Jsou dané prostě jen tak, jak jsem si na ně vzpomněla.

1. Percy Jackson
Copak by šlo nevybrat tam tuhle sérii? Jasně, že mi přirostla k srdci. A možná bych i mohla tvrdit, že je to snad i má nejoblíbenější série vůbec. Už se nemůžu dočkat posledního dílu Bohů Olympu!

2. Harry Potter
Popravdě, v kom tahle série alespoň trochu nezůstala? Vyrůstala jsem s Harrym. A bylo to úžasné. Vlastně první větší knihy, které jsem četla, byly asi právě tyto. Doteď ráda hraju RPG ve stylu HP.

3. Hunger Games
Nemůžu říct, že by tohle byly nejlepší knihy, které jsem kdy četla. Třetí díl mě vlastně tolik nebavil, jen jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Ale celá série se do mě vryla hodně. Až potom jsem si uvědomila, že dívčí románky, které jsem četla do té doby, pro mě asi nebudou to pravé ořechové. A stal se ze mě trochu větší knihomol, hlavně ale naprostý milovník a fanoušek všemožných knih!

4. Hvězdy nám nepřály
Snad jediná knížka, u které jsem půlku probrečela. A to jsem si prvně říkala, že to vůbec číst nebudu, vždyť je to přece o rakovině a tu já snáším těžko. Nakonec jsem ale neodala a knihus i koupila. Nelituju toho. Je to jedna z nejkrásnějších věcí, kterou jsem kdy četla. John Green mě toho spoustu naučil.

5. Zůstaň se mnou
Jedna z úžasných knih, i když asi ne nejepších. Čekala jsem, že u ní budu plakat skoro stejně jako u Hvězd, ale nestalo se. Plakala jsem až na konci. Po téhle knížce jsem ale měla chuť všechny objímat, a tak nějak jsem si začala více vážit života.

6. Ten, kdo stojí v koutě
Tahle knížka mě toho také spoustu naučila. Ale hlavní bylo, že jsem se občas ztotožňovala z Charliem. A to zrovna ve věcech, ve kterých se s lidmi většinou moc neztotožním. A jakmile je vám postava aspoň trochu podobná, má u vás knížka vyhráno. Hodně se mi tkaé líbily odkazy na různé písničky či další knihy.

7. Kdo chytá v žitě
Tuhle knihu jsem si přečetla právě proto, že byla několikrát zmíněna v Ten, kdo stojí v koutě. Je úžasné, jak je kniha čtivá, i přestože se tam toho moc neděje. Vlastně skoro nic. Ale celé se to točí kolem myšlenek hlavní postavy a to je krásné. Prý je hloupý, ale já jen doufám, že jednou také budu mít tak skvělé myšlenky jako on.

8. Farma zvířat
Chtěla jsem se stát chytřejší, a tak jsem se rozhodla, že budu číst nějaké ty známější, světově uznávané knihy. Mezi ty by se jistě dala zařadit i Farma zvířat. Po jejím dočtení... jsem byla trochu mimo. Bylo to tak zajímavé a bohužel i smutně pravdivé. Říkám si, že jestli všechny ty knížky budou tak úžasné, tak bych se i chytřejší stát mohla. Čte se to skvěle!

9. Čtyři a půl kamaráda
Tahle série mě dostala, když jsem byla mladší. Parta detektivů, kteří řeší záhady z běžného života. A v každé knížce to vyprávěl někdo jiný. Řekla bych, že nejvíc jsem byla unešená, když to vyprávěl jejich pes Sedmikrásek. A ze všech nejradši jsem měla asi Ředkvičku. Na tohle prostě nikdy nezapomenu. Kdykoliv vidím některou z knih, musím se alespoň pousmát.


10. Deník malého poseroutky
Řekněte mi, kdo tohle nezná? Asi dva díly mám dokonce doma. Rychle se to čte, člověk se u toho vážně nasměje. Tenhle typ denníkových knížek jsem měla jednu dobu hrozně ráda. A tahle s emi asi do paměti vryla nejvíc.

A jaké knihy nějakým způsobem zůstaly ve vás?