Jízda autem

29. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
Víte, já ji mám vlastně hrozně ráda. Taková hodinová je optimální.
Vždycky si zapnu rádio, u nás máme Faktor, když jedeme někam dál, musím ladit nějaké jinačí. A poslouchám ty písničky tam, když se mi nějaká vážně nelíbí, tak naladím zas jiné rádio, ale pak se třeba vrátím k tomu předchozímu, když jsem si jistá, že ta píseň už skončila. A pak třeba začnou hrát mojí oblíbenou písničku a já jsem nadšená. Sice bych si ji klidně mohla pustit i na mobilu, ale to není ono, v tuhle chvíli víte, že vaši oblíbenou písničku poslouchají i jiní lidé a možná také jedou autem a možná jsou stejní jako vy. Nechávám se unášet vlastním proudem myšlenek a pozoruju míhající se krajina za okýnkem. Vnímám lesy, louky, domy, města. Přemýšlím o osudech těch stromů, o osudu každého stébla trávy a konečně i osudu lidí. Vymýšlím si příběhy, občas hraju bláznivé hry, kdy jakoby běhám slalom mezi stromy rostoucími kolem silnice. Počítám stromy a myslím u toho na to, jak jsme s kamarádem počítali břízy, když jsme byli malí a jeli na hory, a všechno bylo bílé a zasněžené a my jsme místo bříza říkali "bzíza", protože jsme prostě ještě vážně byli moc malí. Čtu si názvy malých vísek i velkých měst a občas se jim směju a nemůžu přijít na to, jak tohle vlastně mohl někdo vymyslet.
Občas i zavřu oči a nesleduju tu krajinu, co se míhá kolem mě. To si pak mohu představovat svou vysněnou krajinu, ale nedělám to, protože moje vysněná krajina je mnohdy právě za okýnkem. Představuju si budoucnost, svojí budoucnost, alei budoucnost druhých, i když vím, že to tak nikdy nebude, ale stejně si ji představuju a ty představy jsou všude kolem mě, jako by vyplňovaly celý prostor auta. A myslím i na přítomnost, protože přítomnost je mnohy krásnější než budoucnost, právě díky tomu, že přítomnost je právě teď a je to něco, čím si mohu být jistá, zatímco budoucnost je tak jednoduše nejistá. Ale představy přítomnosti nevyplňují pouze auto, zanechávám je na každém místě, kterým jsme projeli, jsou na větvi každého stromu, jsou v každé kapce rosy. Přítomnost je všude. V té chvíli je všude, ale v další chvíli už není nikde. A přitom tu stále je.
Miluju ty jízdy autem a jsem asi blázen. Ale já je prostě a jednoduše miluju. Mohla bych takhle uhánět nekonečně dlouho, nejlépe sama jen s okolní krajinou a mými myšlenkami. A byla bych šťastná, protože v těch chvílích v autě vážně šťastná jsem. A jsem vážně blázen, protože v létě je tam moc vedro a v zimě moc zima. Ale já to miluju a je mi to jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama