Návštěva u babičky

30. října 2014 v 6:00 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
Všichni to známe. Přijdeme k babičce, chvíli tam pobudeme a vracíme se o pět kilo těžší.
Mám babičky tři, což je možná trochu neobvyklé, ale prostě chápejte... Rozvody. Přesto tak nějak tohle zažívám jen u jedné babičky. Druhá se o mě moc nestará a když už, tak mě rozhodně nekrmí. A já jsem za to ráda, protože ona vážně neumí vařit. Člověk by řekl že babička, co neumí vařit, to by byl snad i oxymorón. Ale ne, vážně to existuje. No a ta třetí babička žije na druhém konce republiky a vídám ji ztěží jednou do roka.
Ale dnes jsem zajela k té první babičce, k té, co umí vařit a bydlí blízko. Šli jsme se tam koukat na Prostřeno, stejně jako v pondělí. Nechápejte to tak, že doma snad nemáme televizi. Ale prostě utužujeme rodinné vztahy, chápete? A Prostřeno je i docela fajn, hlavně, když se tam několik lidí snaží přečíst slovo cheesecake a vzniknou takové perly jako chesekaké, šísaké nebo číský dort...
Už jsme tam byli i v pondělí a babička se mi sto let snažila nacpat nějaké jídlo. Já už ale doma večeřela, stejně jsem si nechala dát aspoň buchtu, aby babička byla spokojená. Dnes jsem byla připravena lépe, radši jsem doma nevečeřela. Užila jsem si cestu autem... A už jsme tam byli. Vkročím, bylo vidět, že babičku s dědou naše (i když nehlášená) návštěva potěšila. A babička hned, jestli si dám něco k jídlu. Tak říkám, ano, babičko, dám. A ona na mě vybalila dvě jídla, no chápete to? Když jsem se teda po chvilce rozmýšlení rozhodla pro jedno, říkala, ale no tak, tamto je taky dobrý... Nakonec jsme se dohodly, že mi teda dá od každýho trochu. A dokážete si představit, co asi u babiček znamená trochu. Říkám, babi, dobrý, to mi stačí. A babička, jojo, dobře. Načež do kastrůlku (oni totiž ještě měli rozbitou mikrovlnku, tak to ohřívali na kamnech. Říkala jsem, ať si teda nedělají práci, že nic nepotřebuju. Ale to ne, prej je to na kamnech stejně jendoduchý jako v mikrovlnce) přihodila další vrchovatou lžíci čočky. Pak už kastrůlek naštěstí položila na kamna a šla připravit porci druhého jídla. A ta porce byla snad větší než ta předchozí.
Když jsem to jedla, myslela jsem, že prasknu, ale nějak jsem to do sebe naládovala. Za ten babičky spokojený úsměv mi to stálo.
Když se mě ale zeptala, jestli si nedám ještě štrúdl, musela jsem už s díky odmítnout...

Jak probíhají vaše návštěvy u babiček a dědečků?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama