Leden 2015

Dívka, která nebojovala

18. ledna 2015 v 23:48 | Maddie Bonne |  Poskládaná písmenka (aneb MOJE)
Chodila světem, rozdávala úsměvy. Ale i když se smála, v očích měla smutek. Smutek, který všichni přehlíželi. Stejně jako slzy, které ronila v noci do polštáře.
Přišlo pár lidí, kterým se rozhodla ukázat své pravé já. Otevřela jim své srdce, nechala nahlédnout do svých smutných očí. Viděli její slzy, viděli její pády. Ale ti lidé postupně mizeli z jejího života. Nejspíš to nešlo zastavit.
Ona díky tomu ztratila důvěru v člověka. Nechtěla se už nikomu otevírat. A tak dál kráčela světem a rozdávala úsměvy, aniž by kdokoliv tušil, jaká doopravdy je.
Až jednou našla místo, kde se mohla schovávat. Mohla se vydávat za někoho jiného a mnohem snadněji, než jak to dělala doteď. Stačilo jen psát. Nechat kmitat svoje prsty a vykouzlit slova, která schovají její pravé já. Ale ona to neudělala. Místo toho začala psát slova, která vycházela z ní. Ta slova, která se z ní tak často drala ven. Rozhodla se je vypustit, dát jim svobodu. Rozhodla se je ukázat světu. Možná pomohlo to, že schovávala svou tvář. Mohla nechat lidi, ať ji odsoudí za to, jaká je uvnitř, a ne za to, jaká je navenek. Ale většina těch lidí to neudělala, neodsoudili ji. Naopak, rozhodli se jí mít rádi. A své rozhodnutí nezměnili, ani když spatřili její tvář, za kterou se tak styděla.
A tak ubíhaly dny, týdny a měsíce. Ti lidé jí pomáhali. A ona v ně zase začala věřit. Začínala se jim více otvírat. Z očí jí stále čišel smutek, ale její smích se začínal stávat upřímnějším. Sice ještě často plakala do polštáře, ale začínala být šťastnější. Začínala se stávat sama sebou. Konečně byla alespoň trochu tou osobou, která vždycky dřímala kdesi uvnitř její duše.
Jenže i tito lidé se jí začali vzdalovat. Nebo se možná začala vzdalovat ona jim. Jak to bylo, na to asi ani ona nikdy nepřijde. Prostě se tak stalo. Snažila se je zachytit, ale nešlo to. Začala zase pomalu ukrývat své pravé já. Uzavírat se do sebe. Nevěděla co dál, byla ztracená. Bloudila životem. A možná ještě bloudí dodnes, již neschopná věřit v člověka.
Ti lidé řekli, že měla bojovat.
Ale víte vy co?
Ona bojovala, jen to nikdy neviděli. Nebo možná nechtěli vidět...

Věci, které bych chtěla udělat, ale nejspíš nikdy neudělám

16. ledna 2015 v 12:45 | Maddie Bonne |  Střípky myšlenek
Nečekejte od tohohle článku nějaké "vyznala bych mu lásku" nebo podobně. Ne, tohle budou věci, které mě občas lákají, i když to asi bude znít šíleně. Ale já bych prostě tohle vážně chtěla udělat! Už jsem několikrát přemýšlela, že bych snad i ovládla svět, abych si pak některé z těhle věcí mohla zkusit.

Vyrazit okýnko v autobusu
Neříkejte mi, že tohle vás nikdy nenapdlo! Jezdím autobusem každý den a vždycky tak zálibně koukám na to kladívko, či co to je, které je určeno pro vyražení okna v naléhavých případech. Párkrát jsem si i přála, aby se nějaký z těch naléhavých případů opravdu stal, a já to mohla zkusit. Nu, pak mi došlo, že vyražení okýnka mi asi nestojí za to, abych se ocitla v nějakém (možná i smrtelném) nebezpečí.

Přestřihnout kabel u myši
Myslím na to právě teď, protože mám myš přímo u sebe. Vlastně mě to celé napadlo před chvíli, kdy jsem měla na stole položený notebook a něco stříhala. Přepadla mě neuvěřitelná chuť přestřihnout ten kablík. Naštěstí pak zvítězil zdravý rozum. Přece jen, nová myš by byla drahá. Ale až budu mít nějakou nefunkční, určitě jí ten kabel přestřihnu!

Zapálit bankovku
Tohle je sen, který si tedy nikdy nesplním. Jsem dost velký šetřílek, takže by mi bylo líto to zapálit. Ale občas tu chuť vážně mám. Hořelo by to určitě hezky!

Vystřihnout něco z knížky
Znáte to, ne? Jak jsou pak hezké fotky, když třeba někdo vystřihl srdíčko ze své oblíbené knížky a má tedy srdíčko se svým oblíbeným textem. To by se mi líbilo! Ale mám takový pocit, že bych prostě nedokázala šmiknout do nějakého svého miláčka.

Nechat si hodit dort do obličeje
Nějaký nadýchaný, samozřejmě. A udělat to i naopak, abych mrskla někomu dort do tváře já. Vlastně to plánujeme s kamarádkou o prázdninách, uděláme si dorty a někde venku to provedeme. Můžu být ráda, že na své šílené sny nejsem sama!

Uhodit pěstí do počítačové obrazovky
No tak tohle by byla bomba! Nevím, jestli znáte jednu hru, kde šlo o to, že prostě musíte zničit počítač. Od té doby, co jsem jí hrála, mám chuť to udělat i doopravdy.

A co vy? Taky máte nějaký takovýhle "sen"?